(Jako cesta Zemí snů)

(Petře)

Jako cesta Zemí snů
jako pád z nezměrné výšky
jako rozjitření touhy
je cesta krajem nepřečtené knížky...

Cesta krajem nepoznaným
(zemí, již nikdy nespatřím)
lesem, který dávno smetla pole
Pouť sny, jež jinému se zdají...
Láska... kterou necítím
(k dívce,
co se mi teď líbí
velice
ale...
dech se nezatají).

Jako bolest druhého
(a ta vlastní pro druhého)
Jako střep, který zarývá se.
Do živého...

Jako automatický text minutu před svým vznikem
jako planeta před zánikem
(okamžik ten netušíc)
jako havran přítele Poea
a to jeho
nikdy víc

Jako zítřek v slepých očích
jako včera, když máš okno
(nepomůže Yesterday)
jako pohled na cigáro
(prosím prosím jedno dej)

Políbení závislosti
když ji ještě netušíš...
Svůdná krása této hudby
kolébá Tě...
Však Ty víš...

Jako cesta mezi poli
dávných bitev svedených
a jako údolí skřítků,
obrů v skálu vtělených
stále znovu a vždy jinak
zní mi Griegův
Peer Gynt.



© Jaroslav A. Polák, 1999