Deimos--- devatenáctá část

15. 10. 2007 – 11:52 Východoamerického času
Washington – USA – Letiště armády spojených států

Dick seděl v hale. Něž se setká s letadlem a svou novou jednotkou, musí se nejprve dostat do Kalifornie. Bohužel to znamenalo zdlouhavý let armádním tryskáčem. Když přijel sem na základnu, nebylo žádné letadlo k letu připravené.
Seděl a čekal. Pohrával si s novou hvězdou na rameni a přemýšlel. Po chvilce ho vyrušil stále se zvětšující hluk. Vzrušené výkřiky se valily chodbou. Do haly vběhla četa. Všichni vojáci okamžitě zamířili do odpočinkové místnosti a zběsile na sebe pokřikovali.
Dick se zmateně rozhlédl po hale. Najednou tu nebylo ani živáčka. Jen ve vzdáleném rohu, kde byly otevřené dveře od klubovny, byly slyšet hlasy - zběsilé a rozzuřené hlasy. Dick nejistě přistoupil ke dveřím a nakoukl dovnitř. U televize bylo namačkáno snad sto vojáků a další rychle přibíhali venkovním vchodem.
Byl tam děsný hluk, jak na sebe všichni pokřikovali. Konečně se jeden podporučík odtrhl od obrazovky a ukázkově je seřval. K Dickovi začaly pronikat první slova.
„…Základna královského námořnictva v Southamptonu byla také terčem útoku. Předběžné zprávy mluví o dalších osmi stech mrtvích a více jak tisíci zraněných. Nikdo nechápe, jak mohl někdo proniknout do tak obrovských vojenských zařízení a rozmístit takové množství náloží. Brusel je pořád zcela ochromen. Technikům se zatím nepodařilo obnovit dodávky proudu a v metru je ještě neustále uvězněno více než dva tisíce lidí. Podle očitých svědků vybuchla také nálož v evropském parlamentu. Zatím se to nepotvrdilo. Hasiči se k těmto místům ještě nedostali. Náložím rozmístěným v londýnské hromadné dopravě zatím padlo za obět šestnáct autobusů a další výbuchy se prý ještě ozývají městem.
V Paříži se záchranáři snaží vyprostit těla z trosek Eifelovy věže, ale jsou odvoláváni na jiná místa výbuchů. Muniční sklady na základně v Nimes, na jihu Francie se nepodařilo zachránit. Následné výbuchy munice zabily třináct hasičů. Oficiální zprávy ještě nejsou k dispozici ale všichni se shodují, že za útoky stojí Africko-Asijská Liberální Asociace…….“ Ozvala se chvíle ticha a pak opět nastoupil vzrušený hlas . „Dámy a pánové dostáváme zprávy, že k dalším útokům došlo v Římě a Berlíně. Nálože vybuchovaly na všech turistických místech. Záchranáři tvrdí, že většina turistů je jen zraněna. V Berlíně se ovšem během pěti minut vznítili tři letadla, která následně vybuchla…“
Dick strnule sledoval televizi. Tak už to začalo! Válka je neodvratná! Sledoval záběry z míst výbuchů. Pozoroval doutnající trosky a ohořelá těla a to měl být jenom úvod k daleko hrůznějším obrazům!
Seděl a čekal až zprávy skončí. Nechápal to! On by nikdy neútočil na dvě země zároveň. Když už napadli USA a zničili Convertry, proč si ještě začali s EU? Něco mu na tom nesedělo.
Podíval se na hodinky. Letadlo už by mělo být připravené k odletu. Vycoural se z odpočinkové místnosti, která teď byla až nepříjemně tichá. Chtěl jít k letadlu, když si uvědomil, že mezi diváky byl i pilot. Letadlo ještě připravené nebude. Sedl si zase zpátky na lavici a v duchu si opakoval všechny vojenské poučky, protože tušil, že se mu budou náramně hodit.


Bylo půl páté. Slunce ještě nebylo vidět, ale světlo se již započalo šířit po ostrově. Stíny ustupovaly a brzo je nahradil sluneční svit. Vlny potichounku šuměly, když narážely na písčitou pláž posetou chaluhami. Fredovu tvář ovívala lehká bríza. Ruce měl natažené nad doutnajícím žhavíky.
Bylo ráno. Za chvíli se probudí Okimano a půjde s Alicí na dřevo. Když byl tak časně vzhůru, mohl jít místo nich, ale rozhodl se, že jim tuhle práci přenechá. Dnes bylo na něm, aby udržoval oheň a vařil. Tahle oblast vědění mu byla dosud neznámá, ale Kathy se nabídla, že mu s tím pomůže. Brzy se ukázalo, že je velice zdatnou kuchařkou a i když se musela zavděčit dvanácti lidem, stála na prvním žebříčku, co se týče vaření. Pro shánění jídla už tak obstojná nebyla, ale asi proto je jich dvanáct.
Začali se navzájem brát jako rodinu. Mluvili spolu o každé maličkosti a navzájem si bez výhrad věřili. Bylo to neuvěřitelné štěstí, že se sešlo dvanáct tak skvělých lidí. Při jedné večerní debatě se dokonce shodli, že kdyby tu měli všechen luxus jako doma, zůstali by tady pospolu napořád.
Nakonec se to i krásně rozdělilo. Rollins a Gateburry byly navzdory všem snahám většinu času spolu. Bylo to asi proto, že se znali už více jak tři roky. Alice nespustila oči z Cristine. Nikomu se nepodařilo zjistit proč, ale byla na ní dost vázaná a neudělala bez ní ani krok. Malá Lisa se pořád potulovala s mladým Japoncem. Fred, Kathy, John, Tom, Diane a Lucy pak tvořili tvrdou skupinu, která se převážně zdržovala pospolu a zatím se jim dařilo vycházet mezi sebou na té nejlepší úrovni, jaké vůbec mohli dosáhnout. Velkou roli v tom hrál i fakt, že mezi nimi bylo už i něco více než přátelství.
Jako prvního to postihlo Freda a Kathy. Teď se přidali i ostatní. Jejich šestičlenná skupinka se začala dělit na páry. Začali se rodit i docela radikální názory, ale byly smeteny faktem, že na takové vylomeniny, jako je rozrůstání jejich společenstva, není potřebné zázemí. Sotva uživili sebe.
Ve vedlejším přístřešku zašustilo listí. Fred přiložil do ohně další poleno. Praskání ohně vyhnalo probouzející se Alici ven.
„Ahoj,“ zamžourala a prohrábla si dlouhé tmavé vlasy.
Fred na pozdrav pokýval hlavou a nabídl jí čaj.
„V noci byla pěkná zima,“ špitla a přisedla k ohni.
Fred znovu pokýval hlavou.
„A bude to čím dál horší!“ vážně se zamračil. „Musíme se na zimu připravit.“
Alice si usrkla čaje z velikého hrnce. Chvíli pozorovala usazeniny na dně.
„Možná je to jenom tím deštěm!“ pokrčila rameny.
„Rozhodně bych to ale neriskoval. Musíme si udělat pořádné zásoby dřeva a dát to někam do sucha.“ Zašilhal okem po přístřešcích. „Taky bych, ať se nám chce nebo nechce, už konečně postavil nějakou pořádnou chýši v lese. Musíme se smířit s tím, že tady možná budeme déle, než kdo očekával!“
Chvíli mlčela a popíjela čaj.
„Půjdu probudit Okimana.“
„Vemte ještě někoho a přineste nějaké klády, které bychom mohli využít jako základní trámy! Na zadní straně ostrova je ještě dost stromů, co jsem přinesla vlna.“
„Probudím piloty,“ usmála se a odešla.
Fred vzdychl a snažil se zahlédnout konec obrovského mračna na obloze. Proudy vody padaly z nebe všude, kam jen oko dohlédlo. Odhadoval, že to bude trvat ještě minimálně dva, nebo tři týdny, než konečně déšť ustane. To už bude končit podzim. Mají tak měsíc na to, aby se nachystali na tvrdé podmínky, které zima na jejich ostrov přinese.


16. 10. 2007 – 09:52 Východoamerického času
Washington – USA – Bílý dům

Dagger trpělivě čekal, až se do místnosti vtrousí všech deset členů jeho nového štábu. Konečně se dveře zabouchly a v místnosti se vytvořilo hrobové ticho.
Generál se zvedl ze své nově získané židle.
„Jak už všichni víte, došlo v Evropě k sérii teroristických útoků, ke kterým se A-ALA přiznala. Nyní to sice popírá, ale na to jim neskočíme!“ lišácky se usmál a jen pár lidí by vědělo, co se za úsměvem opravdu skrývá. „Podle nejnovějších zpráv počet obětí vzrostl na padesát tisíc a stále to není konečné číslo! Bohužel vás musím informovat o smrti Wingatea,“ smutně se podíval po sále. „Ta nálož v parlamentě se bohužel nakonec potvrdila,“ mocně se nadechl a pokračoval. „Nicméně EU je zatím pouze pod prozatimním správcem, který nám slíbil plnou podporu v boji proti A-ALE, ačkoliv jeho země útoky postižena nebyla.“
„Mohu se zeptat o koho jde?“ ozval se jeden z náčelníků štábu.
Dagger rázně přikývl.
„Je to František Kevlar. Kvůli zácpě do parlamentu nedorazil včas a je tak jedním z pouhých sedmi představitelů EU, kteří útok přežili.“
Náčelník pohodil hlavou..
„Je to vcelku dobrý chlap, pane, a má svou hrdost. Určitě nám bude dobrým spojencem!“
Dagger se usmál.
„Ne jenom on! Na základě vstupu EU do naší aliance se k nám přidalo Rusko Kanada a Austrálie. Zkrátka pánové, vítejte v ZÁPADNÍ ALIANCI!“
„Nechce se mi věřit, že by Rusko přijalo název „Západní“,pane!“ zasmál se jeden z generálů.
„Myslím, že pochopili, že tady jde o důležitější věci než jen o název! Právě jsme rozdělili svět na dvě velmoci a stojíme na pokraji největšího vojenského konfliktu této planety!“
Přešel k velké nástěnné tabuli a zapnul projektor. Půlka světa byla vyznačena žlutě a půlka rudě.
„Jak vidíte, síly jsou poměrně vyrovnané. Je to, pánové poprvé, kdy se dokázalo celé lidstvo rozhodnout a jasně se rozškatulkovat do jedné, nebo do druhé skupiny. Malé státy jižní Afriky a Asie samozřejmě nepočítám. Jejich politika jasně směřuje od takových to šarvátek. Budou prostě čekat až kdo vyhraje!“ sjel pohledem své obecenstvo.
„Ovšem naše politika je nyní úplně jiná! Jako první velitel ZÁPADNÍ ALIANCE nařizuji okamžitou mobilizaci podle stupně jedna! Během tří dnů zahájíme první bojové operace!“