Vlčí vytí

Venku se ozvalo zavytí.
Dívka v pokoji sebou polekaně trhla a zahleděla se přes okno do noci.
„Co to bylo, babičko?“
Stařenin ostrý pohled se zabodl do jejího.
„Co?! Tví bratři, tvé sestry. Volají tě.“ Babiččina odpověď se vnučce nelíbila a vystrašila ji.
„Nechápu“ zamumlala.
„Není co chápat. Každý den jsou blíž. Přijdou si pro tebe.“ řekla stařena úsečně, zvedla se z křesla a odešla zanechávaje vnučku jejímu strachu.
Sotva se za ní zavřely dveře, rozklepalo se děvče po celém těle. Co to bylo za podivné řeči? Babička ji nikdy neměla ráda, asi proto, že nebyla její vlastní, ale ještě nikdy jí neřekla něco takového.
Ozvalo se další zavytí, dívka vyběhla z místnosti. V celém domě dnes byla sama s babičkou. Pospíchala dolů po schodech, když na ni narazila.
„Co tady děláš?! Okamžitě se vrať do svého pokoje.“
„Oni jsou tam venku“ zašeptalo děvče. Zarazil ji ostrý babiččin pohled.
„Vrať se do svého pokoje. Nejsi moje, jsi jejich. Jdou si pro tebe, ať si tě vezmou.“ Stařenin zlý šepot vyústil až do hlasitého zvolání. Zavřela vnučku zpět do pokoje a zamkla za ní dveře. Dívka se posadila do postele a přitáhla si deku až k nosu. Třásla se strachy, věděla, že by měla zhasnout, ale příliš se bála tmy. Když se ze všech stran začalo ozývat vytí, málem omdlela strachy. Ani nevěděla jak usnula, nejspíš vyčerpáním.
Po celý den zůstala zamčená v pokoji, jen třikrát denně jí služebná přinesla jídlo.
Večer přišli znovu. Stejně tak i druhého, třetího a čtvrtého večera.
Pátého večera už na ně čekala. Zvykla si usínat při jejich vytí, které jí dělalo jedinou společnost. Podvědomě je začala chápat jako svou pravou rodinu, kterou nikdy neměla.

Šestého večera vyšla na balkón. Trochu ji vylekaly obrovské stíny míhající se v šeru mimo dosah lamp, ale pak se bát přestala a začala je pozorovat: sílu a ladnost pohybů, nebezpečí skryté za chladnou krásou. Dravci. Vrátila se zpět do svého pokoje a jakmile zhasla vlci začali výt.
Sedmého večera nepřišli. Dívka čekala.Čekala dlouho a nemohla usnout. Nepřišli ani osmého večera. Vyšla na balkón, ale nic neviděla. Začala je volat. Odpovědí jí bylo ticho.
Devátého večera vyšla opět na balkón a okolí se rozeznělo vlčím vytím. Radostí začala křičet. Její rodina byla tu. Vrátili se a konečně si ji odvedou. Najednou se zarazila v nenadálém tichu. Zaklonila hlavu a z hradla jí vyrazilo táhlé zavytí. Odpovědí jí bylo vytí jejích bratří a sester.