Lovec

Rutina.

Noc co noc , den po dni všeubíjející nečinnost,zkalený pohled skrz mříž, vědomí ztracené v minulosti , zdánlivá nehybnost a vzrůstající vztek sledující všudypřítomně tok mých myšlenek. Stěny mého vězení,které jsem pomohl vztyčit a jediná touha,touha po příležitosti.Spánek a jídlo jediné co mě zajímá a co zajímat kdy bude.Rozzlobený hlas a silné cloumání mého těla probouzí mé nevědomí s útrob oceánů temnot.Původně nesrozumitelná změť hlasů začíná pronikat k mé mysli a vyžaduje si mou pozornost.

            „Thore sakra probuď se,jsme na Grosu tak vstávej “ křičí muž neurčitého věku a snad i můj přítel do mého ucha a s obratností rozuřeného býka mě chrstl do obličeje napodobeninu horké kávy, zjevně nechápajíc k jakému účelu složí.Ostré světlo oslepilo mé oči a rozšířilo hlubinu nepříčetnosti jenž hrozila mým pohlcením.„Tak co je k jídlu Nete,když už jsi mě nenechal spát“. Net sebou trhl a v zoufalém gestu vztáhl ruce k nevysokému stropu, „někdy si říkám,že bys dokázal prospat i svou vlastní smrt,ale když už jsme u toho tak nic, jsme na suchu.To mi říkáš jen tak a co ten milion kreditů za toho usmolenýho překupníčka. Opravy, náhrada škod mimochodem většinou tvá práce,pak nemocenská několika představitelů zákona , které si cestou potkal,munice a asi ještě pár desítek drobností.Dobře dobře já to vzdávám tak koho máš na seznamu“. Net konečně přestává chaoticky pobíhat po místnosti  a s jistou dávkou netrpělivosti mi strčí před nos terminál , „Nokter Tanaka bývalí vědec a voják Syndikátu , nyní na útěku malá ryba, ale jak se zdá někdo si ho hodně cení.“ S obrazovky civěla zarostlá tvář uštvaného muže s těkajícím pohledem ostře řezanými rysy výrazně vystouplými lícními kostmi.Dlouhé černé vlasy potrhovali celkově zanedbaný vzhled,který tvořil kontrast s cenou jež změnila tohoto člověka na lukrativní zboží pro kteréhokoliv lovce odměn v téhle části vesmíru.

            Přechodová komora zjevně protestovala k mým neodborným pokusům, jak urychlit výstup z lodě.Kovový můstek  skrytý pod nánosem rzi a prachu nesouhlasně zaskřípal pod vahou dvojice, která vylezla z ošuntělých a značně záplatovaných dveří kosmického plavidla.Jemný poryv větru zvedl vlnu prachu a vehnal mi jí do očí, záchvat kašle a proud nadávek mě přinutil odtrhnout oči od povrchu vstupní brány, prodloužit krok a doufat, že celá planeta nevypadá takto zanedbaně.Net raději zvolil bezhlavý úprk a bylo až s podivem jakou obratnost a rychlost předvedl při vyrážení plastikových dveří,které mají podle vojenských předpisů vydržet i řízený výbuch silných výbušnin.

            Počítačový terminál opětoval ospalý pohled na zčernalou obrazovkou,na které se vyjímal můj peněžní zůstatek ve výši pěti a půl kreditu,který plně dostačoval k zaplacení ukotvení naší lodi,která pomatovala ještě tryskové motory a kapalná paliva.Potemnělá ulice zdánlivě liduprázdná, ale jinak plná života drobných živočichů , kteří se prodírali hromadami odpadků v chaotickém spěchu . Netova snaha o nalezení jakéhokoliv občerstvení byla korunována úspěchem, v podobě zchátralé putyky s ohromným nápisem nad vstupními dveřmi označující toto místo názvem Biohazard, který průměrně inteligentnímu člověku 25 století absolutně nic neříkal.

            Modravý obláček dýmu stoupal v točité spirále k víku ventilace,která přestala být funkční před několika desítkami let.Net jemně odsunul talíř a znepokojeně pohlédl na mou tvář. „Je čas vydělávat, tak nelelkuj.“ Poněkud roztržitě jsem odtrhl zrak od zrcadla , ve kterém se odrážela zarostlá tvář lemovaná kšticí kudrnatých vlasů zvýrazněná  nezdravou barvou  pokožky a lhostejným pohledem modrých očí. „ Nemyslíš,že bych se měl oholit ?“ Tvrdý úder, který dopadl na desku stolu, přilákal pohledy všech hostů podniku.Net s velkými nesnázemi potlačující svůj navztekaný hlas , postupně rudne a donutí pár slabších jedinců k urychlené evakuaci ohroženého okolí. „Thore, kdyby hloupost kvetla tak jsi zahradníkem, teď vstaneš a podíváš se po našich penězích.“

            Rezidentní čtvrť ve středu města se nijak nelišila od zbytku přístavního města snad jen místo jedné hromady odpadků tu byly hromady dvě.Je až s podivem jaký je člověk na útěku hlupák stačí obejít pár známých , případně oblíbených putyk či jako v mém případě sledovat jednu postarší brunetu v jednoduchých šatech a hle světe div se hledaná osoba je na světě, co na tom, že je to první místo na kterém vás někdo hledá , zvyků se zbavuje příliš těžko a pokud ten dotyčný ani neví , že je na něj vypsaná odměna a tak pytlík naplněný pískem do temene hlavy opravdu překvapí.

            Net jenom nevěřícně zíral na cifru, která se objevila na displejích v centrální místnosti lodi.Samolibí úsměv , který jsem vykouzlil na rtech , při svém příchodu zmrzl a propůjčil mi vzhled osla zírajícího na shnilou mrkev. Třímilionová odměna se smrskla na třicet tisíc kreditů skutečné hodnoty a po zaplacení všech daní to čítalo asi tři tisíce ,která stačily na úhradu pohonných látek ,ale naše lodní spižírna  bude stále jedna velká pustina.Jenomže co naděláte , když váš parťák trpí vlčí mlhou a kde jsou tisíce vidí miliony. Vidina rychlého výdělku vzala za své a sen o plném břichu zůstane snem , prostě další nudný den v životě lovce lidí.