Sama...

"

Sama...


Sama se svým neštěstím,
uzavřená, netečná,
jen ve svém světě
cítím se být bezpečná.

Sama se svým smutkem
bloudím, hledám,
avšak nikoho, kdo podal
by mi ruku nemám.

Neštěstí a smutek
dusí kdysi jasný oheň
a život skomírá,
tak jen si vzpomeň

na tu holku bláznivou,
co ve svém světě žila,
avšak s lásky poznáním
nešťastná pak byla.

Ze svého světa vyšla
a spatřiv život krutý,
dívku tu nešťastnou
stihl osud smutný.

Nemohla najít
ruku tvou pomocnou
tak jen se podívej
na chudinku nemocnou.

Neštěstí jako nemoc
ji stihlo
a smutek v závěsu
dokonal to dílo.

Radost zmizela
jen pláč zůstal
a život veselý
té mrtvé žijící ustal.

Ponořená ve snech
dívka již usíná
a poslední jiskra
pomalu zhasíná...