Noc démonů

Začalo se proslýchat, že v čase večerním Prohánějí se po kraji démoni pekelní Kdo vyjde ven v tom nečase Riskuje že ho běs unese Nedbaje varování vyšel jsem si nocí Sledovat hvězdy, chytit si rybu Přece mě povídačky nevyděsí V kraji je bezpečno, nedělám chybu Měsíc zeje pod mrakem Zahalené jsou hvězdy Po chvíli s lehkým úlekem Všimnu si postavy u cesty Vidím kostrbaté stvoření Kopyta kde končí nohy Vykračuje zběsilým tempem Na hlavě trčí mu rohy Utíkám kvapně na půdu svatou Tam snad uniknu před těmi stíny Musím se dostat za bránu ostnatou Snad ještě najdu kus své ztracené víry A tak v tom čase večerním Buším já na dveře kostelní Nikdo však neotvírá mi Snažím se nakouknout škvírami Na půdě svěcené mé oči nevěřící Vidí postavu zahalenou, stát v kruhu ze svící Snad prosí farář boha o pomoc, myslím si Avšak tímhle způsobem? A tak pozdě v noci? Všechno zdá se býti na ruby Lavice odsunuté a hlavně kříže A krucipisky vzhůru nohama Sleduji bojácně přes tlusté mříže Postava v róbě temně černé Stíny soch ze svící skotačí po zdech Krev neviňátek místo vody svěcené Že já rozum svůj neposlech… Postava sundavá si kápi V rukou držíce dýku a nůši Slova nezřetelná vydává ze sebe Cítím to napětí celou svou duší Když na mě obličej natočí Mé srdce leknutím nadskočí To však již cítím na zádech Tuhý, jako by býčí dech Toť konec můj je zajisté Nohy lámou se mi v kolenech Nebude již žádné příště Že já rozum svůj neposlech… Měl jsem věřit babským báchorkám Co slýchával jsem poslední dobou Nyní již šílenstvím se zalykám Stanu se zřejmě farářovou ozdobou Nebo mé tělo rozsekáno bude Části mé rozseté po kraji Krev mojí brzy déšť smyje A maso ptáci a zvěř spolykají Mezitím ďábelský smích slyším Valí se na mě ze všech stran Slyším jak sílí, slyším syčet hady A teď v tuhle chvíli říkám si, je to tady…