|
Začalo se proslýchat, že v čase večerním
Prohánějí se po kraji démoni pekelní
Kdo vyjde ven v tom nečase
Riskuje že ho běs unese
Nedbaje varování vyšel jsem si nocí
Sledovat hvězdy, chytit si rybu
Přece mě povídačky nevyděsí
V kraji je bezpečno, nedělám chybu
Měsíc zeje pod mrakem
Zahalené jsou hvězdy
Po chvíli s lehkým úlekem
Všimnu si postavy u cesty
Vidím kostrbaté stvoření
Kopyta kde končí nohy
Vykračuje zběsilým tempem
Na hlavě trčí mu rohy
Utíkám kvapně na půdu svatou
Tam snad uniknu před těmi stíny
Musím se dostat za bránu ostnatou
Snad ještě najdu kus své ztracené víry
A tak v tom čase večerním
Buším já na dveře kostelní
Nikdo však neotvírá mi
Snažím se nakouknout škvírami
Na půdě svěcené mé oči nevěřící
Vidí postavu zahalenou, stát v kruhu ze svící
Snad prosí farář boha o pomoc, myslím si
Avšak tímhle způsobem? A tak pozdě v noci?
Všechno zdá se býti na ruby
Lavice odsunuté a hlavně kříže
A krucipisky vzhůru nohama
Sleduji bojácně přes tlusté mříže
Postava v róbě temně černé
Stíny soch ze svící skotačí po zdech
Krev neviňátek místo vody svěcené
Že já rozum svůj neposlech…
Postava sundavá si kápi
V rukou držíce dýku a nůši
Slova nezřetelná vydává ze sebe
Cítím to napětí celou svou duší
Když na mě obličej natočí
Mé srdce leknutím nadskočí
To však již cítím na zádech
Tuhý, jako by býčí dech
Toť konec můj je zajisté
Nohy lámou se mi v kolenech
Nebude již žádné příště
Že já rozum svůj neposlech…
Měl jsem věřit babským báchorkám
Co slýchával jsem poslední dobou
Nyní již šílenstvím se zalykám
Stanu se zřejmě farářovou ozdobou
Nebo mé tělo rozsekáno bude
Části mé rozseté po kraji
Krev mojí brzy déšť smyje
A maso ptáci a zvěř spolykají
Mezitím ďábelský smích slyším
Valí se na mě ze všech stran
Slyším jak sílí, slyším syčet hady
A teď v tuhle chvíli říkám si, je to tady…
|