|
Na křídlech motýlů,
jež jemná jsou a křehká,
doletím do různých světů,
jichž tolik je,
co na lukách květů.
Náhle křídla motýlí
mění se v ptačí,
k té přeměně pouhá
myšlenka stačí.
Na křídlech ptáků,
pevných a silných,
mířím k oblakům,
stále výš,
ať uniknu zrakům.
Náhle křídla ptačí
ustanou v letu
po nemilosrdném
s kulkou střetu.
Bez křídel vysněných
teď stále klesám,
padám k zemi,
jež matičkou
i hrobem je mi.
Na křídlech vlastních,
bílých a nevinných,
letím vstříc nebesům
k ostatním andělům...
|