Válka elfů

Elfi lesní, v časech dávných
Žili šťastně v lesích krásných
Písně o svém hvozdu pěli
Na temnotu nemysleli

Válka přišla na lesní lid
Tam kde elfové chtěli snít
Skřeti, Morgothova síla
Vypálili lesní sídla

Tehdy války temné doby
Daly vzniknout hrdinovi
Tam kde plamenů pálil žár
Do boje šel elf, Telconar

Řekl sbohem svému městu
Do války šel hledat cestu
Lásku svoji též opustil
Ublížit jí nedopustil

Dobrovolně, do hrůz války
Přišel ten elf z velké dálky
Mečem statečně bojoval
Milou svou stále miloval

Bitev těžkých nespočetně
V každé pobil soků četně
V první řadě bil se stále
Na ni myslel neustále

Hrdina byl z Telconara
Byla tomu již dvě jara
Co své město nechal v dáli
V něm svou lásku, květ spanilý

Zlá z domova zpráva přišla
Jeho obava ven vyšla
Skřeti drancují elfí zem
Strach mezi elfy přišel sem

Zpátky domů kroky vedou
K štěstí jej však nepřivedou
V městě šlehají plameny
Na domy letí kameny

Hněv Telconara zachvátil
Zbraň svou na skřety obrátil
Před bránu se probil mocně
Tam však zůstal stát bezmocně

Jeho milá leží v prachu
Zemře, oči plny strachu
Žal Telconara zaplavil
Vždyť umírá, tak proč já žil

Jeho květina již zvadla
Vtom jej myšlenka napadla
Když pak nešli skřeti na zteč
Elf nalehl na ostrý meč

Elfi město zpět dobyli
Žádní skřeti nepřežili
Nad jedním mrtvým rozum stál
Byl to hrdina Telconar

Přestože již v hrobě leží
Šťastnějším by byl jen stěží
Vždyť i když život skomírá
Pravá láska neumírá