|
Procházím se po mýtině
Tak prázdné...
Pařezy ze země smutně trčí
Stromy se již větrem neohýbají
Jsou mrtvé...
A tak tu jen meluzína fičí
Zem je pokryta kmeny popadanými
Avšak ne – podťaty jsou
Větve obsypány listy zelenými
Klepou se trpce zimou
Naříkají a volají
O pomoc Elfy a Dryády
Snad také Druidi přispěchají
Vzkřísit své kamarády
Pustina smutná stala se
Z lesa živého…
Školka smrčků tiše vzlyká
Mohutné duby hluboce hučí
Zlobí se…
Kdo sekerou nemává, ať se neleká
Mezitím padlí vysychají
Větvemi zlehka ševelí
Les chvěje se, co jim to udělali?
Na špatném místě stáli
Dřevorubci
Nevítanými hosty jsou
Nechť les je jim oponou
Kořeny, větve do cesty lezou
Místo jim uzavřené
Strach ať je odsud vyžene
A nechá tu krásu žít
Kmeny rozvětvené…
|