|
Vítr odvává mi z vlasů
Vzpomínky – tok proti času
Vytrácí se...
Jen ozvěny mého hlasu
Propadají a klesají, v moři
A skladišti vzpomínek mizí
Jsou pohřbeny…
Jako by byly cizí
Utopeny v beznaději
Jen ostrůvky plovoucí
Vratké jsou…
Je slyšet voda tekoucí
Jak nádrž plní se
Kdesi tam kde
Zem se boří…
A vodě ustupuje
Jezero bezedné jest
Stejně jak život sám
Dokud trvá…
Topím se v něm
Když proud mě strhne
A pak zas vyhodí…
A na břeh vyvrhne
Promáčeného a znaveného
Bezmocným úsilím
Dokud zas neuschnu…
A na cestu opět se uchýlím…
|