|
Tvé myšlenky se střídají
Jak míčky v žongléřových rukách
Mnohdy tak protikladné jsou
Můžou za to časy snad
Jež strávila jsi v mukách
A já chtěl ti být oporou
Utíkáš před štěstím, neb nevěříš naň
A proto životu platíš stálou daň
Představy příliš sladký
Vyvolávají v tobě nedůvěru
Pocitem samoty a zbytečnosti
Po večerech se trápíš
A v polštáři svým promočeným
Žal a smutek v slzách utápíš
Vzpomínky vzal čas
Na skládku smutku a vzteku
Co hromadí se stále
Už od tak útlého věku
Přiložil jsem bohužel asi taky svou měrou
Nikdy ale nedokázal bych, ranit duši tvou
Skrytou pod slupkou tvrdou, nepoddajnou
A přitom však tolik křehkou a jemnou
Můžu jenom litovat, všech těch svých činů
Nechat se jimi fackovat, a nést si svojí vinu
Kterou tolik chtěl jsem vskutku napravit
Však zeď přes cestu k tobě,povedlo se mi postavit
Omlouvat mohl bych se třeba do nekonečna
Vzpomínka na ty chvíle s tebou ale bude věčná
Než došel bych k tomu uvědomění
Že v tvém srdci dávno, místo pro mě není
Bohužel to hezký se skrylo
Za to čeho jsem se dopouštěl
A můžu si jen vyčítat
Že jsem to dřív nevěděl...
|