Deimos 28. část

4. 10. 2007 – 8:37 Korejského času
Vlajková loď námořnictva Západní aliance – Žluté moře

Grace se blížila k bližšímu ze svých dvou soupeřů. Kanóny si neustále přehazovaly střely, jako hráči míč na hřišti. Kolem se tříštila voda.
„Rychleji, kormidelníku,“ řval kapitán. „Snažte se z ní vymáčknout co jen může!“
Nepřátelské lodi už zřejmě došlo, čeho chce zoufalá posádka dosáhnout. Začala se pomaličku stáčet přídí k nim. To však nemohlo Grace zastavit. Řítila se jako šíp a rozrážela vlny takovou rychlostí, že kapičky vody vystřikovaly až na horní palubu. Kolizi se nedalo zabránit.
„Všichni se pevně držte, křikl do interkomu kapitán.
Příď se zaryla do trupu protivníka a začala se po něm skřípavě vozit. Motory neustále hnaly loď šikmo proti obřímu kolosu. Grace se se sluch-beroucím rachotem řítila po boku železného monstra. Ryla do nepřátelského trupu a zanechávala za sebou hlubokou jizvu pomačkaného železa. Vyletovaly nýty a praskaly přepážky.
„Palte!“ zařval.
Kanóny spustili a šily do už tak narušeného trupu hluboké díry. Místy prorážely dovnitř drtily vnitřní zařízení. Z nepřátelského plavidla odlétaly kusy a po celé lodi zuřily požáry. Grace zůstávala nedotčená. Obě lodě na sebe tlačily takovou silou, že se navzájem prakticky zastavily.
„Raketu do té obrovské trhliny!“rozkázal kapitán.
Z rampy na pravoboku se odlepila těžká raketa a vletěla do útrob lodě. Ozval se mohutný výbuch. Nepříteli přestaly pracovat motory. Grace ztěžka loď odtlačila stranou a skoro jí při tom urvala záď. Urychleně odplouvala a zanechávala za sebou těžce poškozenou umírající loď.
Kapitán se usmál.
„Tak jste měl pravdu!“ otočil se k Fredovi. „Ať někdo prohlídne loď, jestli nemáme v trupu díru! A ať je to rychle! Rád bych tuhle metodu doporučil i ostatním lodím.“ Podíval se z oken můstku. „Teď nás dostaňte k té druhé lodi!“

Bitva byla zdlouhavá. Když nepřítel zpozoroval, jak rychle a bez poškození Grace vyřídila jednu z jejich těžkých bitevních lodí, začal pomalu, ale jistě ustupovat. Role se změnila a nyní hnali oni je. A nejlepší na tom všem bylo, že pokud si udrží tento směr, narazí zítra ráno na další část jejich původní flotily, která je dosud na ústupu. Spojí se dohromady a společně rozcupují nepřítele.
„Poslyšte, Marwicku! Vy byste byl velice dobrý velitel! Jaktože kysnete u NASA, která teď mimochodem přestala existovat?“
Fred pokrčil rameny.
„Myslím, že jsem si vybral ke studiu obor, pro který holt jinde uplatnění není!“
Kapitán pokýval hlavou.
„No, teď se to možná změní! Takových jako jste vy není nikdy dost!“
Fred se usmál.
„Pane Larisi, dovolíte otázku?“
„Jistě, jen se ptejte!“
„Vaše mužstvo vás oslovuje kapitáne a já bych rád věděl…“
„Jestli jsem skutečně jen kapitán? Ne to nejsem. Má hodnost je generál, ale na palubě této lodi budu vždy jen kapitánem,“ zakřenil se.
Jejich rozhovor uťal mladý námořník. Vstoupil do kapitánské kajuty.
„Pane, nepřítel se obrací k boji!“
„Musí jim být jasné, že je tlačíme do pasti,“ usoudil Fred. „Asi si všimli té naší otevřené formace, která jim brání změnit kurs.“
„Dobře, tak jim to nandáme už tady! Poručíku! Vyhlaste poplach. Až vstoupím na můstek, bude posádka připravena k akci!“
„Rozkaz, pane,“ zasalutoval voják a opustil místnost.
„Tak, měli bychom jít nahoru! Musíme jim to nandat ještě jednou. Myslíte že Grace vydrží ještě jednu podobnou ztřeštěnost?“
„Doufejme!“ usmál se Fred.


Veliteli nepřátelského svazu už došli nápady. Neměl na vybranou a musel se otočit k boji. Situace se obracela. Začali ztrácet svou rozhodující přesilu. Během posledního střetu ztratil tři lodě, kdežto Aliance ani jednu. Jestli to takhle půjde dál, skončí to katastrofou.
„Obraťte lodě a dávejte si dobrý pozor na ty jejich útoky!“ zařval do vysílačky. Teď měli poslední šanci k útoku. Potom kraj nenávratně pohltí noc a bitva bude daleko obtížnější. Loď se začala ztěžka obracet. Nepřátelské lodě se blížily. Čelní loď se řítila přímo na ně a vůbec se neobtěžovala zastavit.
„Vypalte na ně naše poslední dvě rakety!“ štěkl.
Střely opustily plavidlo a vydali se na pouť k svému nepříteli. Ozvaly se dva výbuchy.
„Pane, bohužel obě rakety skončily ve vodě těsně před přídí!“
„Copak selhalo zaměření?“ vztekal se velitel, ale jeho slova v ten moment nikdo neslyšel. Palubní děla aliančního plavidla se uvedla v činnost a palba nebezpečně duněla kolem lodě.
„Tak ksakru zničte tu loď!“ ječel velitel.
Děla se rozštěkaly z novým přívalem energie. Palba svištěla mezi plavidly. Grace se nebezpečně přibližovala.
„Pane, děla už jsou na doraz! Podpluli náš palebný perimetr!“ ohlásil muž, který celý zchvácený přiběhl na můstek.
Velitel přivřel oči. Nikdy by si nepomyslel, že bude muset vydat takový rozkaz. Proč zrovna jemu se muselo stát něco takového? Nechápal to. Otevřel oči a kovovým hlasem pronesl.
„Opusťte loď!“
Po lodi se rozlehla siréna. Vojáci skákali přes palubu. Nebyl čas ani ke spouštění člunů. Za půl minuty nepřátelská vlajková loď spáchá kamikadze do chlouby námořnictva liberální armády.


„Opouštějí loď, pane!“ oznámil muž s dalekohledem.
„Kapitán přikývl.
„Začněte ji obracet, abychom k nim přirazili z boku,“
Grace se nemotorně stáčela. Nepřátelský bitevník se pomaličku sunul kupředu a trousil za sebou vojáky. Po chvilce z lodi přestali námořníci vyskakovat.
„Všimli si, že se otáčíme,“ konstatoval Fred, když pozoroval nepřátelské plavidlo.
Kapitán se na něj otočil.
„Naprostá většina je jich už ve vodě! Teď máte šanci dokázat, co ve vašich lidech je!“
„Chcete, abychom ji obsadili?“ vyvalil Fred oči.
„Jo, ale nebojte, naši vám pomůžou. Poručíku, seberte co nejvíc mužů, které cestou uvidíte a sypte na palubu!“ mrkl na Freda. „Pro vás to platí taky! Máte zhruba půl minuty, než k nim přirazíme!“
oba muži opustili můstek. Když vycházeli na palubu a vlekli za sebou dav vojáků, celá loď se začala třást a houpat. Fred několikrát zapackoval, nicméně nakonec se jim podařilo vydrápat se k okraji paluby.
Grace dřela bokem o nepřátelskou loď. Konečně zastavila. Obě lodě spočinuly ve vzájemném sevření.
„Nahoru!“ halekal Fred.
Několik mariňáků vystřelilo na nepřátelskou palubu kotvičky. Posádka začala horečně šplhat vzhůru. Už jen čtyři metry je dělili od dalšího boje. U okraje se objevilo několik nepřátel, ale palba vojáků, co zatím zůstali na Grace je smetla. Konečně se podařilo prvním mužům a ženám vyšplhat na loď a to zrovna v okamžiku, kdy děla Grace opět rozsévala smrt. Tentokrát na opačnou stranu. Jedna z nepřátelských lodí připlouvala pomoci svým druhům. Fred a jeho lidé si toho nevšímali.
Hned po vstupu na palubu se strhla krátká přestřelka. Velení se ujal Dick. Okamžitě rozdělil své druhy na deset skupin a každou poslal do jiné sekce lodi. Fred vedl svou družinu na příď. Utíkali po palubě a mířili zbraněmi na všechny strany. Zpoza několika barelů se vztyčil voják. Fred se přitiskl ke zdi a vypálil. Střely bičovaly do barelu. Voják palbu opětoval. Kulky létaly těsně nad Fredovou hlavou. Pak se ozvala další střelba. Za předními kanóny lodě se skrýval další voják.
Fred na chvíli zpanikařil. Tohle pro něj bylo něco nového. Uměl sice střílet a Rollins ho na ostrově stihl naučit pár základních dovedností, které by měl voják znát, ale tohle byla realita, která se nedala nikde nacvičit.
Udělal neohrabaný kotoul a slyšel, jak střely jeho dráhu pronásledují. Vztyčil se a vypálil. Minul. Naštěstí to, že odlákal nepřátelskou palbu na sebe stačilo ostatním, aby vojáka vyřídili za něho, jinak by ho kulky provrtaly skrz na skrz.
Rychle skočil kupředu a taktak se vyhnul palbě vzdálenějšího vojáka ukrytého za děly. Přikrčil se za barely na opačné straně, než kde se ukrýval teď už mrtvý nepřítel a nakoukl přes okraj. Kolem něj zasvištěli kulky.
„Jsou tam dva,“ šeptl a hmatal po jediném granátu, který si stačil v tom zmatku vzít.
„Ne!“ zašeptal Gateburry. „Mohl bys poškodit děla! Zkusím je odlákat. Všichni se připravte!“
Pilot napodobil Fredovu předchozí akci a překulil se za barely. Ostatní spustili palbu, ale vojáci se schovali, aniž by vypálili jedinou kulku.
„Tak, fajn, tohle se nám nepovedlo. Co takhle útok na tři?“ navrhl Gateburry.
„Počítáš,“ přikývl Fred.
„Jedna, dva, tři,“ zarecitoval a vztyčil se, samopal namířený zhruba do míst, kde nepřátele naposledy viděl.
Fred ho následoval a oba spustili palbu. Voják na druhé straně vystřelil pár ran a sesunul se k zemi. Po něm následoval i druhý.
„Fajn,“ zahlaholil Fred. „Jdeme!“
Opatrně prohledávali příďovou část paluby, ale dalšího vojáka už nenašli. Zřejmě jich bude většina v zadní části, kde se chystali na opuštění lodi.
„Jdeme pomoct ostatním dozadu!“ zavelel a rozběhl se na záď. Jeho družina ho následovala. Fred cítil jak s každým krokem nabývá více odvahy a rozhodnosti. Panika a strach nahrazovala zodpovědnost. Začal se bát více o své druhy než o sebe samého. Zvláště pak o Kathy, která se do útoku vecpala i přes jeho námitky. Nikdy si nemyslel, že by byla domácí typ, ale tohle ho překvapilo. Inu vědec, povzdechl si. Ti chtějí vždycky vyzkoušet všechno. Modlil se, aby se jim nic nestalo.
Blížili se na záď. Ozvala se střelba. Fred zpomalil a ukázal rukou. Ostatní se zastavili. Opatrně nahlédl přes výstupek stěny. Na druhé straně byla další skupina přibitá k zemi hustou palbou. Krčili se za velkými bednami se záchrannými čluny.
Fred se otočil ke svým druhům.
„Musíme jim pomoct! Zatím o nás neví. Až rozkážu, vyrazíme!“
Jeho druhové přikyvovali.
Ztěžka oddychoval a cítil, jak se v něm něco láme. Tušil co to je. Právě rozlomil pečeť, za kterou se ukrývala chladnokrevnost a smysl pro splnění úkolu. Zhrozil se nad zjištěním, že začíná uvažovat jako stroj. Opatrně nahlížel přes okraj výklenku a pozoroval lidi, kterým za moment vezme veškeré sny a naděje.
„Teď!“ špitl potichu a vyrazil ven. Jeho zbraň spustila a zarývala se do obrovské hromady harampádí, za kterou se nepřátelé ukrývali. Zaskočeni nevěděli kam mají střílet. V tom se přidali ostatní členové jeho skupiny.
Fred se přikrčil a pečlivě zamířil. Vystřelil. Bylo to poprvé, co z jistotou věděl, že zabil člověka! Jeho terč se sesunul k zemi. Oči měl plné překvapení. Obstoupila ho smrt, která ho už nikdy nepustí.
Ještě nikdy nikoho nezabil. Viděl, že se zmýlil. Přece jen na to ještě nebyl připraven tak, jak si myslel. Trvalo mu několik sekund, než se vzpamatoval. Jen zázrakem se mu toto váhání nestalo osudným.
Konečně se dokázal odprostit od myšlenky na vojáka, jehož život právě ukončil. Zhruba v tu samou dobu se vzpamatovala i ta druhá skupinka Američanů. Neváhali šetřit municí. I Fred se dal opět do střílení. Nepřátelé padali jeden po druhém, až nakonec nezbyl ani jeden.
Fred vytáhl vysílačku.
„Pane, bitevní paluba je obsazena!“