|
Jak snadné bylo věřit lidem.
Však marné. Jak mohli jsme žít s klidem?
Jak těžké bylo procitnouti?
Naivně žít, kde svět se smíchy kroutí…
Jen nešťastné vždy bylo věřit sobě,
a proto teď snad obracíš se v hrobě.
Stejně tak jako další mnozí,
co mysleli, že jsou jak bozi…
Zbytečné… je slovo to, co stačí,
když vidíš, jak všichni se jen mračí.
Kruté… tak snad vidím naše žití,
kde ke štěstí už potřebujem' bití…
Bláhové a hloupé byly chvíle,
kdy věřil jsi, že pomůže ti píle.
Jen přetvářka a síla vládnout davu,
ti předurčí tvou budoucnost a slávu…
Tak chápej už, že v zemi plné katů,
ti nepomůže král připraven k matu.
Dál hraj svou hru… však pravidla měj vlastní.
Pak uvidíš, že jen hráči jsou šťastní…
|