|
Na mrtvém kopci
stojí mrtvý strom,
jenž nezazelená se více,
neb udeřil do něj hrom.
Sežehlý ohněm
sám tam teď stojí,
jako osamělý voják
na prázdném poli.
Avšak jednoho dne,
ještě zrána,
z jedné strany do stromu,
z druhé do krku smyčka zařezána.
Prokletý je kopec,
smrt stojí na svahu,
proto nikdo přijít sem
nemá odvahu.
A tak mrtvého
již nezakryje zem,
bude navždy už
na stromě oběšen.
Mrtvý kopec
na čas teď ožívá
to dokud z mrtvého nezbyde
jen kostra zářivá.
Na bílých kostech
jakoby nápis se skvěl:
Život byl krutý naň,
a tak odešel.
Již nebude strom sám stát,
nyní dělat mu společnost
bude kostlivec,
odteď až na věčnost.
Na mrtvém kopci
mrtvý strom stojí
a pod ním voják
celý prost zbroji.
|