|
Jako ostrý šíp
Vystřelený z luku svědomí
Probodává tvou jistotu
A tvoji mysl ochromí
Uzamykáš se
Vratké lano, na rozhraní nekonečna
Co ve větru se kymácí
Balancuješ plná strachu
Zem pod tebou se vytrácí
Se svým svědomím v poklidu dřímáš
Zakryta závojem lží
Sny, ozvěny pravdy nevnímáš
Neb bez nich je snadnější žít
Jsou tu však stále, a doléhají
Na tebe silou nemalou
Ničí tvé představy mylný
Ty však jsi uzavřena ve světě svým
Myslíce, že duši máš nevinnou
Ten pocit je tak silný
Však mnohdy skulinu najdou si
V tvé pevné lživé hradbě
A jako soudce, narušitel
Vystaví tvou mysl hanbě
Jsi otrokem iluzí
Jež sama jsi stvořila
Jako obranu před světem
Stěna, jež skutečnost drží
Jako vodu přehrada
A falešnost propouští ven
Kéž jednou přijde den
Kdy dojdeš k uvědomění
Že sama si každým činem
Nahlodáváš své svědomí
|