Deimos 32. část

11. 11. 2007 – 8:34 Indického času
Bitevní loď Skrytá hmota – Pobřeží Srí Lanky


Už jen dva dny a budou plout, než se konečně dostanou ke břehům Íránu. Na lodi vrcholily přípravy. Ta většina členů posádky, která byla donedávna civilisty pilně cvičila střelbu na cíl a jiné vojenské dovednosti. Nikdy se nemohli po týdenním výcviku vyrovnat zkušeným vojákům, ale každou minutou cvičení jejich šance na přežití vzrůstala.
Ani Fred nezahálel, ačkoliv ho nakonec uznali za kapitána, i když jen z disciplinárních důvodů. Jestliže nechtěli na lodi zmatek a neposlušnost, museli si být všichni velitelé akce rovni!
Každou vteřinu využíval k sebezdokonalení, stejně jako Kathy. Z informací, které Fred sdělil, se nakonec podařilo Muhmadovi vytipovat asi čtyři lokality, kde by se s největší pravděpodobností měl kosmodrom nacházet.
Začínal dokonce i tak trochu věřit v úspěch celé mise. Už v tom neviděl jenom zoufalý útok, ale opravdovou akci.
Zvonek odbyl konec cvičení. Fred a jeho skupina se odloudala pryč z hlavní paluby, aby ji nahradila další smečka bojechtivých vojáků.
Vylezl na můstek a kývl na Briana. Usmál se v odpověď a zmizel. Takhle tady probíhalo každé střídání. Plavba vlastně začínala být docela nudná. Zdálo se mu, že posádka se na další boje vysloveně těší.
Po schůdkách na můstek ťapkala Kathy. Rozhlédla se po místnosti, aby zmapovala, kolik lidí je přítomno. Když zpozorovala jen Freda, kormidelníka a komunikačního, přitulila se k Fredovi.
„Tak, co. Budeš chtít ještě třetí důkaz o mém talentu, nebo si mám zamluvit zkoušku na kapitána?“
„Dobře víš, že hodnosti se rozdávali jen první dny, abychom se nemuseli oslovovat civilisto Kathy! Teď už se jede podle normálního řádu!“
„Pamatuj si, že nic takového mě nemůže zastavit!“ naklonila se až těsně k němu. „I ty jsi kapitán a přitom nemáš ani na poručíka!“
„Večer si to v kajutě ještě vyříkáme,“ usmál se lišácky a políbil ji na čelo. Odkráčela z můstku.
Poslední dobou se chovala úplně jinak. Fred měl dojem, že tak zahání svůj strach. Vždyť i jemu samému tlouklo srdce jako když do sebe vrážejí dva hrnce. Dělal vše proto, aby strach zahnal, ale nebylo to jednoduché. Cítil, že už by neovládl jeho mysl během bitvy, ale přesto ho byl plný.
„Zachytávám na radaru odezvu! Několik plavidel severozápadním směrem!“ ohlásil vzrušeně Komunikační důstojník u radarové obrazovky.
„Dobře,“ přikývl Fred a snažil se ovládnout chvění v hlase. Zmáčkl tlačítko interkomu na řídícím panelu lodi. „Mluví kapitán Fred Marwick! Všichni se okamžitě oblečou do uniformy A-ALA. Blíží se k nám tři neznámé lodě. Budete jim mávat, ale snažte se co nejméně ukazovat obličej! Muhmad Hasín, nechť se okamžitě dostaví na můstek!“


Bylo zvláštní, že tady potkali spojeneckou loď. Všechny lodě se přece měli připojit k první bitevní skupině a vést bitvu proti americké flotile.
„Tady bitevní svaz Quahirah, prosím, identifikujte se!“ Nastala dlouhá pauza. Konečně vysílačka zašramotila a ozvalo se:
„Tady bitevní loď Kagimaši.“
„Prosím, sdělte kurs a důvod!“ pokračoval kapitán lodi.
Opět dlouhá odmlka.
„Máme popraskaný trup pod čárou ponoru. Pomalu, ale jistě nabíráme vodu. Nejsme schopni to sami spravit, míříme do některého z našich přístavů.“
Kapitán se usmál.
„Tak to je potom všechno v pořádku. Všechny lodě se mají hlásit v bengálském zálivu, takže nám bylo divné, co tu děláte.“
„Myslím, že jsme o toto sdělení přišli. Měli jsme rozbitou vysílačku a podařilo se ji spravit až dnes,“ ozvalo se po odmlce.
Kapitán si vyměnil pohledy s kormidelníkem. Něco tady nehrálo! Velitelství rozkaz opakovalo každý den s novou aktualizací místa určení. Zrovna před půl hodinou přišla další zpráva.
„Americké flotile se podařilo seskupit se v sedmdesáti procentní síle. Všechny lodě stahujeme na podporu našich jednotek“ řekl do vysílačky.
„To nevypadá dobře! Přejeme vám hodně štěstí! My se musíme co nejrychleji dostat do přístavu, aby nás opravili, Kagimaši konec!“
„Ještě moment,“ křikl Kapitán. „Mám na palubě Nočního lovce syna. Je Lovec v pořádku?“
Tentokrát bylo ticho ze všech odmlk nejdelší.
„Nevíme, Nočního Lovce jsme neviděli.“
Kapitán se zamračil.
„Dobře, Quahirah končí vysílání, hodně štěstí!“
„Děkujeme!“
Vysílačka opět zmlkla. Kapitán se zamyslel. Jeho lest nic moc neukázala. Žádná loď Noční Lovec nebyla a jenom čert ví, jak to mysleli, když řekli, že ho neviděli. Neměl žádný důkaz, ale začínal cítit nějakou lest. Nemohli se zdržovat. Jejich síly dostávají u Srí Lanky na frak. Musí tam dorazit co nejdřív, jinak by si tu loď podal.
„Spojte se s naší základnou v Karáčí. Měli by co nejdříve rozestavět hlídkové lodě!“ Doufal, že kdyby se jeho domněnka potvrdila, tyto lodě je zastaví.

Vysoko nad bojující planetou se vznášely kosmoplány. Opatrně vyplivly svůj náklad ze svých útrob. Do práce se dalo několik družstev vesmírných svářečů. Za chvíli už byl náklad pevně zaklíněn na stavebních plošinách. Astronauti opatrně brali obrovské pláty kovů a zahalovali jimi obnažené dural-ocelové kostry. Staveniště rychle rostlo teď, když byl nepřítel slepý a ochromený. Přilétala jedna Dýka za druhou, aby do vesmíru přidala astronauty, nebo stavební materiál. Museli vše stihnout v rekordním čase. Pouhých osmdesát dní zbývalo do vypršení času. S pomocí kosmoplánů A-ALA vyslala denně do vesmíru skoro pět set tun oceli. Spotřeba paliva byla vysoká, ale stálo to za to. Až bude projekt TŘI A dokončen, nic už Tsenga nezastaví.
Další dva srpečky světla připlouvali ke stavební základně. Připoutaly se k ní jako dvě pijavice. Dalších osmdesát techniků se připojilo k dvoustovce pracovníků.



12. 11. 2007 – 19:12 Středoevropského času
6 Km za městem Užgorod – Slovensko – Ukrajinské hranice

Nad Evropou se stahovaly mračna. Kevlar se nemýlil. Brusel byl zničen zhruba pět hodin po jejich odjezdu. Statisícová armáda se řítila na Prahu. Už přišli na to, o co nepříteli jde. Nechtěl zničit cenné oblasti těžkého průmyslu. Likvidoval a zastrašoval, ale těžký průmysl katastrofa nepostihovala tak osudově jako ostatní infrastrukturu EU.
Kevlarovi bylo jasné hned od počátku, o co A-ALE půjde. Ať se vzmohla jakkoliv, pořád nemá na strojírenskou výrobu evropských zemí. Madrid, Řím, Moskva, Oslo, Kijev, Bukurešť a Brusel. Všechny velkoměsta mimo hlavní průmyslovou oblast Evropy. Jedinou vyjímkou byl Brusel. Jeho zničení Kevlar připisoval spíš pokusu o rozvrácení vedení EU.
Armády A-ALY se rozdělily. Jedna směřovala přes Varšavu na Berlín, druhá pak do České Republiky. Už se jim podařilo bez odporu překročit slovenské hranice, ale teď nastane ten obrat! Zde se jim postaví na odpor spojené síly Aliance.
Kevlar se podíval dalekohledem před sebe. Tanky přijížděly. Vlastně už by se daly vidět i pouhým okem. Byl asi jediným představitelem Aliance, který dobrovolně stál na frontě a sledoval situaci. Stačí jeden rozkaz, pak už tuto bitvu svěří do rukou armádních generálů své vlasti.
„Generále, zahajte útok,“ rozkázal a posadil se na polní rozkládací sedačku.

Ze všech stran se vyhrnuly tanky a obrněné transportéry. Děla se dala do práce a likvidovala překvapenou čínskou armádu. Tady měla Aliance výhodu. A-ALA byla příliš daleko pro vyslání vzdušné podpory ze svých domovů.
Stovky aliančních stíhaček prosvištělo nad bojištěm. Zoufalý pokus ubránit svůj domov započal. Sedmdesátá první, až sedmdesátá pátá těžká vojenská divize České republiky zahájila útok a zastavila tak postup nepřátelského konvoje. Pak se přidaly stíhačky. Řízené střely jen sršely vzduchem a dopadaly na těžké pancíře čínských tanků. Z levého a pravého křídla se do boje pustily evropské pěší brigády.
Čekalo se na jedinou věc. Čekalo se na zprávu od výsadkářských jednotek, které měli za úkol obsadit Užgorod po průjezdu kolony A-ALA.
„Jsme na místě, zaujímáme pozice!“
„Skvělé,“ usmál se jeden z generálů a zahlaholil něco do vysílačky. Teď už byla nepřátelská kolona obklíčena ze všech stran. Započaly těžké boje. Tanky vybuchovaly. Konečně dorazila i pěší německá divize. Pustila se do útoku. Zaujímala postavení mezi troskami a nabíjela raketomety. Evropa byla vždy připravená odpovědět na hrozbu tvrdým úderem. Další svištění střel. Druhá vlna stíhaček ze základny v Čáslavicích vyprázdnila celý svůj arzenál na nepřátelskou kolonu. Tanky umíraly. Plameny zachvátily celé hektary země.
Nepřátelé se začínali vzpamatovávat. Odpověděli tvrdou palbou. Několik stíhaček se zřítilo na zem, mezi nepřátelské vojáky. Česká a německá armáda postupovala neochvějně vpřed. Bitva se změnila v nepřehlednou kouli prachu a kouře. Tisíce a tisíce vojenských vozidel a Tanků přijíždělo na dálnici od Budapešti. Maďarské a rakouské jednotky se zakously do nepřátel jako hladoví vlci.
Kolona začala ustupovat, ale nebylo kam. Byli odříznutí. Obrovské nůžky přestřihly v Užgorodu nepřátelský konvoj. Většina Vojáků byla ještě na území Ukrajiny. Její přední část spěla k pomalému ale jistému konci. Všechno teď záviselo na tom, jak dlouho se výsadkáři ve městě udrží.
Dorazila vzdušná podpora nepřítele. Stovky vrtulníků se prohnaly napříč oblohou a srazily se s evropskými stroji stejného typu. Několik strojů se hned roztříštilo o zemi, další pokračovaly v bitvě.Tohle pozbylo veškeré lidskosti. V momentě vyhasínaly stovky životů. Tohle byla opravdová světová válka a tahle bitva to jenom dokazovala.
Načasování bylo skvělé. Během deseti minut se shromáždilo padesát tisíc aliančních jednotek ve snaze ubránit své vlasti.
Za dvě hodiny bylo po boji. Evropané slavili první vítězství v této válce. Celá odříznutá část kolony byla rozprášena. Zbytek byl ještě pořád zadržován v Užgorodu, kde se statečně bránily čtyři tisíce mužů náporu čínských tanků.
Dále už to nebude tak jednoduché. Budou se muset střetnout s dalšími desetitisíci čínských a íránských jednotek, které na druhou stranu hranic rychle přijížděly. Mohli jen doufat, že se jim je podaří zadržet na tak dlouhou dobu, než přijedou Američani na pomoc. Teď ještě musí zastavit kolonu, která se právě prohání Varšavou.
„Generále, nepolevujte v tlaku. A-ALU jsme teď zaskočili. Očekávám, že nepřátelský konvoj zde nebude příliš tlačit a počká na posily. Snažte se co nejlépe zakopat! Já letím do Prahy!“ oznámil Kevlar. Nato se rozloučil s přítomnými a nasedl do helikoptéry. Zanedlouho budou muset ještě zastavit druhý konvoj nepřátelské armády, jinak bude Evropa pomalu stravována válečným šílenstvím i v místech, kde se zatím válka neprojevila přímo. Střední Evropa zůstala uchráněná, ale pokud se jim následující bitvu nepodaří vyhrát, skončí podobně jako zdevastované a obsazené Rusko.


Tohle nemohla být náhoda. Den poté, co potkají nepřátelský útočný svaz narazí na dva torpédoborce, kteří první co udělají je, že požádají o vstup na palubu? Určitě to spolu souviselo.
„Pokud nám neumožníte vstup na palubu, porušíte tím článek třicet osm umluvy o společném sdílení vojenských složek,“ zazněla znovu výzva, tentokrát znatelně ostřeji.
Velící Čtyřka se radila. Stáli nad vysílačkou a přemýšleli o své situaci. Nebyli si jistí tím, co mají udělat! Zjistili, že všechny rakety už loď vyčerpala a bitva by tak rozhodně skončila dříve, než by vůbec začala.
„Měli bychom jistou šanci! Když se nám podaří přesvědčit je, že k nim plujeme, aby mohli vstoupit, zastaví motory. Jakmile se dostaneme mezi obě lodě, zničíme jim vysílací antény a pokusíme se utéct. Získáme nějaký náskok, než nás začnou pronásledovat. Takhle bychom se z toho mohli dostat živí!“ navrhnul Fred.
Ostatní kývali hlavami.
„Dobře, za tak krátkou dobu asi nic rozumnějšího nevymyslíme. Ještě bychom jim mohli na palubu naházet granáty, dostaneme li se dostatečně blízko!“ napadlo Dicka.
„Tak fajn, vyřešeno, jdeme na věc,“ rozhodl Muhmad a stiskl tlačítko na vysílačce. „Tady kapitán bitevní lodi Kagimaši. Teče nám do lodi a nemáme čas na nějaké akrobatické výkruty. Přirazíme rovnou mezi vás. Musíte s sebou hodit, protože se bojeschopní udržíme tak maximálně dvacet hodin, pak bude plavba dost obtížná,“ zalhal.
„Rozumím, budeme připraveni!“
„Fajn, naper to přímo mezi ně! Rozkázal Fred kormidelníkovi.
Loď sebou škubla. Zvolna srovnala kurs mezi oba torpédoborce. Rychle se blížili. Dick odběhl a po chvilce bylo oknem vidět, jak rozdává nastoupené posádce granáty. Loď by tím nevyřídili, ale rozhodně by ji na chvíli dostatečně ochromili, aby stačili zdrhnout z jejího palebného dosahu.
Temná Hmota se neochvějně blížila ke svým nic netušícím protivníkům.
„Trochu zpomalte, ať ještě nemají podezření,“ rozkázal Brian. Naštěstí se oba torpédoborci drželi blízko sebe, takže když pluli co nejblíže jednomu, krásně mohli ještě mířit na druhý. Fred měl na okamžik strach, že se obě lodě srazí. Pluli jen pár metrů od sebe. Posádka nastoupená u zábradlí horečně mávala nepříteli. Ani jeden z nepřátel si nevšiml, že každý drží v druhé ruce granát.
„Tři, dva , jedna, teď!“ zakřičel Fred.
Nato vystřelila všechna děla lodě na své cíle. Posádka přestala mávat a naházela na nepřátelskou loď co nejvíce granátů jenom šlo.
Obě lodě zachvátil dým. Temná Hmota vyrazila kupředu a torpédoborce, zahalené chocholy dýmu nechávala za sebou. Na bližším z nich začaly stovky výbuchů, způsobené ručními granáty. Komunikační stanice obou nepřátelských lodí byly zničené a jedno z plavidel právě přišlo o stovky svých vojáků. Ozvala se další obrovská exploze. Munice připravená na horní palubě dodala svou ničivou sílu, když ji jeden z granátů odpálil. Druhý torpédoborec už spustil motory. Jeho děla ohlašovala jako lesní roh, že se vydal na lov. Bitevní loď dělala co mohla, aby dotěrnému pronásledovateli unikla, neustále však kolem ní svištěly střely a stříkala voda.
„Vymáčkněte z toho co nejvíc!“ řval do interkomu Brian na partičku ve strojovně.
„Je nás polovina, něž kolik je potřeba k obsluze strojů, pane, takže od nás můžete jen těžko očekávat zázraky!“
„Ale to je přesně to, co očekávám. Jestli se tahle kocábka totiž nedá konečně do pořádného sprintu, budeme muset bojovat!“
„Tak to už začněte zaměřovat cíle, pane!“ odpověděl mu strojník.
Brian bouchl pěstí do pultu.
„Tak, fajn. Posádka k zadním dělům!“
Fred po něm mrkl okem. Začínal být nervóznější než on sám, což ho na jedné straně utěšovalo, ale na druhé straně mu to nahánělo strach.
„Uklidni se, Briane! Stejně je budeme muset potopit, jestli nechceme, aby nás prozradili. Teď máme nejlepší šanci! Je to pouze loď na loď a bude dobrou chvíli trvat, než nám začne dělat problémy ten druhý torpédoborec.“
„Vždyť říkám posádka k zadním dělům,“ bránil se Brian.
Fred pokrčil rameny.
„Jo, ale potíš se, jak v sauně!“
Brian se ušklíbl.
„A kde je psáno, že se nesmím potit?“ chvíli zkoumal Fredův zamračený obličej. „No tak dobře, obsadit všechny děla, loď napříč a útok!“ rozkázal. Pak se otočil na Freda. „Stačí ti to?“
„Tohle mi zcela vyhovuje,“ usmál se.