|
Utíkáš před stíny, co vzešli z minulosti
A osud klíny, vráží mezi nás
Pod vrstvou špíny, smutku a zlosti
Leží tvá duše, nevinná
Jizvy osudu, nikdy se nezhojí
Rány uštědřené, životem samým
Na pohled první, zdá se, nebolí
Však kdes v paměti jsou vepsaný
Když večer sama v svém pokoji
Přemýšlíš, smutníš, vzpomínáš
Kéž by se ti ty věci vyhnuly
Však s minulostí nic neuděláš
Leč uvnitř skrývá se síla rovněž
Co pomáhá ti překonat
Všechna zklamání a prohry
A nutí tě s nimi bojovat
City tvé rozkolísané
Tím vším co tě potkalo
Štěstí se k tobě nedostane
Jako by se někam ztratilo
Není to fér, není, je to tak
Každý má život svůj předurčen
Však s osudem se musíš prát
Jinak tě do země zatluče
Vím však že nestojíš o hloupé rady
A poučování o tom, jak žít
Každý svého štěstí strůjcem jest
A musíme za tím co chcem jít...
|