|
Dve hodiny po velkem tresku,
jiz dost stary na prvni evoluci,
avsak neschopen unest nasledky prvnich myslenek,
pomalu si uvedomujic kazdou svou prchajici cast,
predbehnut vlastnim vyvojem,
citic prstem nekonecna,
vlastni omezeny prostor,
myslenka vecne svoji existence
cloni vyhled do krajiny reality tresku pristich
|