Tajemství mlhoviny (1. část)

Hangár byl skoro prázdný. Jediné, co tu technici nechali, byly dvě stíhačky a nějaké složitě se tvářící přístroje na zdech, o kterých většina lidí ani neví k čemu jsou. Stíhačky Sběračů byly jediné vesmírné stíhačky s křídly, ve známém světě. Byly totiž přizpůsobeny především pro let v mlhovině. V hangáru musely mít křídla složená, aby nezabíraly tolik místa.
Právě rozkládací křídla byla nejporuchovější část těchto lodí. Často se stávalo, že při větších zrychleních se křídla v místě spojů lámala. Když se ulomila obě, jen se snížila manévrovatelnost, ale když se ulomilo jen jedno, loď mohla kvůli nesouměrnému rozložení hmotnosti na základnu doletět jedině po spirále. Důmyslní sběračští technici však pro tuto situaci místo posílení spojů vymysleli systém odhození křidel.
Další chybou ale bylo, že umístili tlačítko s touto funkcí hned vedle tlačítka pro automatickou předletovou kontrolu. Nováčkům se pak často stávalo, že si tlačítka popletli, odpojili křídla v hangáru a zdevastovali tím veškeré jeho vybavení a vedlejší stíhače...
Tento typ lodi byl prostě technicky velmi nedokonalý...

Vše už bylo připraveno ke startu: palivo dotankované, startovací katapulty připravené a střelivo doplněné, ačkoli to byla průzkumná mise. Jediné, co chybělo, byli piloti. Dveře v zadní části hangáru se otevřely a vstoupili dva lidé – muž a žena.
„Další nudná rutinní mise,“ prohodila znuděně Amber, zatímco šla ke stíhačce.
„Hold mezi průzkumníkama moc vzrušení nezažiješ,“ odpověděl Jeff.
Oba piloti se rozdělili a nasedli do svých stíhaček, nasadili si přilby a uzavřeli kokpit.
„Jsme připraveni,“ oznámil Jeff dispečinku.
„Ok, Průzkume Alfa,“ zněla odpověď z rádia. „Zahajuji odčerpávání vzduchu z hangáru.“
V dolní části stěn se otevřely čerpací otvory a tlak vzduchu začal rychle klesat.
Jakmile bylo v hangáru téměř vakuum, otvory se zavřely a dispečer pokračoval: „Spouštím startovací katapulty.“
„Moment!“ zarazila ho Amber. „To má být jako test, jestli stíhačka dokáže prorazit vrata? Co takhle je otevřít?!“
„Ehm err promiňte... já jsem tu nový.“ Dispečer se začervenal. Najednou ho ale začalo zajímat, jestli by to ta loď dokázala. Ale myšlenku na pokus radši ihned zavrhl.
Zmáčkl několik tlačítek na ovládacím panelu a vrata hangáru se začala pomalu otevírat. Za nimi byla vidět nekonečná modrá mlhovina. Tedy, vypadala nekonečná.
Katapulty vystřelily obě lodě přímo doprostřed mlhoviny. Tedy, vypadalo to že doprostřed. Ani na jedné straně nebyly vidět hvězdy. Jen v dálce sem tam zableskla nějaká bouře. Právě světelná nepropustnost mlhoviny a časté iontové bouře byly nejčastější příčinou ztrácení lodí. Bez hvězd totiž počítač lodi nedokázal určit ani pozici ani směr letu. Mlhovina tak byla plná bloudících obchodních lodí, které si tudy chtěly zkrátit cestu, nebo vraků, které byly zasaženy bleskem, nebo jejichž posádka po mnoha měsících bloudění zemřela hlady. A náklad těchto lodí byl hlavním cílem sběračů – lidí žíjcích ve Velké mlhovině, kteří žili jen z něj. A prací průzkumníků je takové vraky hledat.

Stíhačky rozevřely křídla, zažehly motory a zamířily směrem doprava.
„Další nudná mise...“ znovu prohodila Amber.
„Vždyť teď ti přece šlo o život,“ usmál se Jeff
„To se nepočítá. Chce to nějaký opravdový vzrušení, nějakou tu záchranu světa...“
„Toho se tady nedočkáš.“
„Tak aspoň části světa... planety... stanice... lodi.... nebo aspoň člověka!“
„Jednotlivci nezachraňujou svět. To je jen v románech a povídkách. A jsme snad v povídce? Ne.“
„Asi máš pravdu,“ uznala sklesle Amber a na chvíli se odmlčela. „Mimochodem, stalo se dneska něco zajímavého? Nějak jsem si nestihla přečíst zprávy.“
„Jo, v zóně gamma se ztratil transportér a víš co mimo jiné vezl? Kakao!“
„Kakao?!“ vykřikla zděšením. „To je strašný! Teď ho bude hroznej nedostatek.“
„No jo, na hlavní stanici prej už začaly nepokoje!“
„Vidíš, to bychom zachránili svět, kdybychom ten transportér našli. A ne tady furt jen hledali nějaký vraky ztracených lodí.“
„Ale je to moc daleko. Nechme to radši na nich. Pošlou tam záchrannou loď, ta se taky ztratí, tak pošlou záchrannou loď pro záchrannou loď, i ta se ztratí, tak to zkusí ještě jednou a pak to vzdaj. Běžnej postup.“
Oba průzkumníci se pomalu blížili k oblasti mise. V dálce však byly vidět zlověstné blesky.
„Průzkume alfa,“ oslovil je velitelův hlas z rádia, „zaznamenali jsme silnou bouři ve vaší oblasti. Mise je zrušena, opakuji, mise je zrušena.“
„Rozumím, základno“ odvětil Jeff. „Máme se vrátit?“
„Ne. Za chvíli se s vámi spojí zákl-“
„Tady řídící základna Beta-1,“ přerušil ho jiný hlas.
„Hej! Ještě jsem nedomluvil!“ upozornil naštvaně velitel první stanice velitele druhé přes rádio Jeffovi lodi.
„Přebíráme tu nad tím kontrolu,“ informoval ho velitel druhé stanice.
„Ale mohl jste mě aspoň nechat domluvit, ne? No jo vy v té vaší řídící stanici nám závidíte průzkumníky, tak si to s nima musíte užít co nejdýl, co?!“
„Hele nedovolujte si na mě! My jsme nadřazená stanice!“
„Nadřazená, nadřazená, kdybychom k vám poslali naše bojové stíhačky, bylo by po nadřazenosti!“
„Jo? A my tu zase máme křižník a ten by vám nakopal pr-“
„Hej! Nechcete tu válku odložit na jindy?“ přerušil je Jeff. „Chováte se jak malý děti! Na stanicích je teď napjatá atmosféra kvůli nedostatku kakaa a vy tu ještě chcete válčit. To by nám tak ještě scházelo.“
„On si začal!“ hájil se velitel druhé stanice.
„Ne, to on!“
„Ticho oba!“ vložila se do hádky Amber. „A už se konečně dohodněte, kdo nám bude velet!“
„My máme velet,“ odpověděl druhý velitel. „Takže Beto-3, držte hubu a krok!“
První velitel se odmlčel.
„Takže co jsem vám to chtěl říct... jo! Máme pro vás novou misi. Poblíž vaší současné pozice se asi před dvěma hodinama ztratil transportér.“
„S kakaem?“ optala se se zájmem Amber.
„Ne, se součástkami,“ odpověděl velitel. „Ale to teď není důležité. Chceme po vás, abyste zjistili, co se stalo. Ale mějte se na pozoru, poslední dobou jsme zaznamenali zvýšenou aktivitu Lovců odměn. Možná, že v tom mají prsty. Další věc: místo mise je příliš daleko od naší stanice a nedaleká bouře částečně ruší rádiové vlny, takže s vámi nebudeme moct být ve spojení. Hodně štěstí, posílám vám souřadnice.“
Průzkumníci otočili lodě doprava a vyrazili směrem ke ztracenému transportéru.

Lovci odměn jsou jakési společenství... lovců odměn. Kdykoliv je na nějakého zločince vypsána odměna, jsou to oni, kdo po něm jde jako první. Základny mají rozprostřené po celém známém vesmíru, ale největší koncentrace jich byla právě kolem Velké mlhoviny kvůli vysokým odměnám, vypsaným na všechny sběračské lodě a stanice, protože jsou považováni za příčinu ztrácení lodí v mlhovině – říká se jim „Piráti z mlhoviny“. Ale Sběrači si nenechávali ničení svých lodí líbit a protože zdrojů neustále přibývalo, začali stavět útočnou flotilu a útočit na stanice lovců odměn. Momentálně mezi nimi v podstatě zuří válka.

„Blížíme se k souřadnicím,“ informovala Amber.
„Zapni radar na maximum.“
Oba radary se snažily proniknout mračny mlhoviny. O nic však nezavadily. Radary jsou v mlhovině účinné jen na pár desítek kilometrů a poblíž bouře ještě méně, nebo dokonce vůbec. Často bylo lepší se spoléhat na zrak. Piloti zkusili letět dál.
„Něco jsem zachytila!“ oznámila Amber. „40 kilometrů, přímo před námi.“
„Letíme tam.“
„Ale je to divné... spíš to vypadá, jako by to bylo víc objektů, ne jen jeden velký.“
Po chvíli letu se z mlhoviny začal vynořovat obrys vraku lodi. Nebo spíš jeho kusů. Vypadalo to, že byl rozstřílen těžkými zbraněmi.
„Proboha! Vždyť je na škvarky!“ zděsila se Amber.
„Hmmm škvarky, ty bych si dal...“ zasnil se Jeff.
„Myslíš, že to udělali Lovci?“
„Nevím, ale řek bych, že ne. Nepoužívají tak silné zbraně, aby roztrhaly loď na kusy.“
Radar v ambeřině lodi zapípal. Na jeho dolní části se objevilo několik červených teček – nepřátelských lodí.
„Lovci! Za náma!“ vykřikla.
Přestože Lovci nebyly jediným nebezpečím v Mlhovině a radar zobrazoval červeně i jiné lodě (například lodě právníků – ti sice nejsou nebezpeční, ale je dobré omezovat jejich počet), bylo jasné, že jsou to oni, protože jako jediní systematicky prohledávají Mlhovinu ve čtyřčlenných skupinách stíhaček.
„Taky je vidím. Rychle odtud, třeba nás ještě neviděli.“
Piloti zatočili prudce doleva a naplno zapnuli motory. Radary loveckých lodí zaznamenaly pohyb. Všichni čtyři Lovci se otočili za ním a uviděli v dálce dvě široké šmouhy. S vidinou vysoké odměny se vydali za nimi.
Lodě Lovců byly na rozdíl od těch sběračských dlouhého doletu, takže měly daleko silnější motory. Pomalu je začali dohánět a už se připravovali k palbě.
Velitel lovecké letky se napojil na radiovou frekvenci sběračů: „Vzdejte se! Nemáte šanci!“
Za zajatce je totiž ještě větší odměna.
Sběrači ale neodpověděli. Místo toho prudce zahnuli nahoru a s pomocí křídel se jim podařilo otočit jen s malou ztrátou rychlosti. Takže teď letěly obě letky přímo proti sobě. To ale trvalo jen asi dvě vteřiny, než průzkumníci prosvištěli mezerami ve formaci Lovců. Než se Lovci nadáli, už byli z dosahu.
„Ha, ha! Kdo uteče, ten vyhraje!“ zasmál se Jeff.
Náhle mu však zmrznul úsměv na rtech. „A sakra, musíme se vrátit.“
„Proč?“
„Zapomněl jsem ten vrak proskenovat.“
„Ses zbláznil? Musí jim stačit hlášení, já se vracet nebudu.“

Před oběma stíhači se z modrého oparu mlhoviny začala vynořovat majestátně vyhlížející stanice. Měla mnoho chaoticky poskládaných pospojovaných části, jak se k ní časem postupně přidávaly další a další moduly, potřebné k řízení celé oblasti. Původně to totiž byla jen malá hlídková stanička, asi jako je teď stanice Beta-3, kde slouží Jeff a Amber. Toto chaotické uspořádání sice bylo velmi nepraktické a ani posádka stanice se v ní nevyznala, ale poskytovalo určitou výhodu při napadení, kdy Lovci odměn nevěděli, kde jsou její důležité části, takže často místo pro základnu nepostradatelných míst, jako je reaktor, řídící centrum, nebo záchody, stříleli například na úřednické moduly.
Beta-1 byla jedna z nejstarších sběračských stanic. Dokonce tak stará, že její nejstarší část už se dávno rozpadla a tvoří mezeru mezi moduly, které k ní původně byly přidány. Vlastně z ní nezbylo nic původního.
Na několika místech k ní byly připojeny přistávací doky pro velké transportní lodě a ve třech z nich byly dokonce ony velké transportní lodě ukotveny. Jedna z nich právě odlétala.

Stíhačky přistály v připraveném hangáru. Vypadal úplně stejně jako na jejich domovské stanici. Vrata se zavřela a napustil se vzduch. K lodím se hned vrhli mechanici, začali jim hned doplňovat palivo a připevňovat je ke katapultům.
Když piloti vystupovali, přivítal je velitel stanice.
„Tak co jste zjistili?“
„Někdo ho zničil,“ odpověděl Jeff, „Našli jsme vrak. Byl na kusy.“
„Hmmm, to jsme docela i čekali. Za poslední dva dny je to už čtvrtý zničený transportér v téhle oblasti. Snad nám váš sken konečně pomůže zjistit, kdo za tím je.“
Nastala chvíle ticha.
„No? Tak kde je ten sken?“ zeptal se naléhavě velitel.
Jestli něco opravdu nesnášel, tak to bylo zbytečné zdržování.
„Nooo,“ začala rozpačitě Amber. Začala se červenat, protože cítila hodně velký průšvih, „my jsme tak nějak neměli čas ho proskenovat. Zaútočili na nás Lovci.“
„A to má být výmluva?!“ rozčílil se velitel. „Vždyť to trvá jen pár vteřin! Zasloužili byste si letět tam znova!“
Piloti se zatvářili provinile. Doufali ale, že je tam velitel nepošle, protože je dost možné, že kolem vraku stále krouží Lovci aby si ho vyfotili, a pak prohlásili, že ho zničili sami a shrábli odměnu.
„Ale nepošlu vás tam,“ pokračoval velitel.
Piloti si nenápadně oddychli.
„Máte teď jinou misi. Startujete ihned.“
„Ihned?“ divil se Jeff. „Ale já si ještě potřebuju odskočit!“
Amber se na něj vyčítavě podívala. Byl to ten pohled ve smyslu: ‚Radši nic neříkej! Už tak je dost nasranej!‘
„No dobře. Za pět minut,“ odvětil velitel, otočil se a šel k východu z hangáru.
Už to vypadalo, že všechno dobře dopadlo, vtom se ale velitel znovu otočil.
„A počítejte s trestem!“ pohrozil ukazováčkem. Ještě jednou se otočil a odešel.
Jeff někam odběhl. Všichni technici už byli pryč, tak Amber nasedla do své stíhačky. Podívala se na palubní hodiny.
„16:08? Ani ne za hodinu mi končí služba,“ pomyslela si. „Takže tohle už bude poslední mise. Už se těším na horkou koupel... Jen aby to nedopadlo jako před měsícem, kdy jsme kvůli zaseklým dveřím hangáru museli pět hodin čekat venku...“
Konečně se vrátil Jeff a nasedl do stíhačky.
„Vaše mise je následující:“ ozval se velitelův už celkem klidný hlas z rádia, “doprovodíte transportér se zásobami na vaši domovskou stanici. To je vše. Transportér čeká na váš přílet v doku tři. Hodně štěstí.“
Zatímco mluvil, z hangáru byl odčerpán vzduch a dokonce se i otevřela vrata, než byly stíhače vystřeleny do vesmíru. Zamířily doleva.
„Vítáme vás, doprovode!“ nadšeně je přivítal rádiem kapitán transportéru. „Už jsme se vás nemohli dočkat!“
„My vás taky,“ snažila se být zdvořilá Amber, ale ve skutečnosti chtěla už jen konečně domů.
Stíhačky zaujaly místa po bocích transportéru. Celá skupina pak vyrazila do nekonečné modři mlhoviny. Tedy, vypadala nekonečná.

Po asi hodině nudného letu, oživeného jen slovním fotbalem mezi Jeffem a Amber na soukromém kanálu, se kapitán transportéru pokusil navázat rozhovor: „Tak co? Jak je teď na Betě-4? Dlouho jsme tam nebyli.“
Se svou posádkou už dávno trpěl ponorkovou nemocí, tak byl rád za každý rozhovor s kýmkoliv jiným. Velitelé stanic se nepočítali – s nimi se nedalo mluvit o ničem jiném, než o nadcházející misi.
„Betě-4?“ podivil se Jeff. „Ale my přece letíme na Betu-3.“
„Nene, cíl naší cesty je Beta-4,“ suverénně odvětil kapitán.
„Ale v tom případě doprovázíme špatnou loď.“
„No to je klidně možný. My jsme si neověřovali, jestli jste náš doprovod.“
„Ale to máme docela průšvih...“
„No to máte,“ škodolibě se uchechtl kapitán.
Konečně mohl sledovat nějaký průšvih, aniž by byl jeho.
„Ale vy taky.“
„Proč?“
„Protože teď jste bez doprovodu. Letíme, Amber.“
Tak přece jen se ani tahle kapitánova cesta neobešla bez průšvihu. Ať už to bylo nezhasnuté světlo v kajutě, nebo celý náklad, zapomenutý v doku, v každé misi ho aspoň nějaký čekal.
Stíhačky se otočily a zamířily směrem od transportu.
„Poletíme zpátky?“ zeptala se po chvíli Amber.
„Ne. Poletíme rovnou na Betu-3. Snad se po cestě ještě potkáme s naším transportem,“ odpověděl Jeff
Amber se znovu podívala na palubní hodiny. Bylo čtvrt na šest. Dnešek sice nebyl tak nudný, jako většina dnů, přesto se ale už těšila domů.
„Dneska toho na mě bylo moc,“ povzdechla si Amber.
„Vždyť jsi chtěla nějaký vzrušení, ne?“ usmál se Jeff.
„To jo, ale představovala jsem si to trochu jinak. Nebylo to nic... vážnýho. Jenom průšvihy, ale žádný zachraňování světa.“
Jejich rozhovor přerušilo pípání radaru. Objevil se jeden slabý bod přímo před nimi. Počítač nedokázal identifikovat, jestli je přátelský, nebo ne. Podle velikosti to vypadalo na malou nákladní loď, určenou jen k přepravě zboží mezi planetami jedné hvězdné soustavy. Takové se v mlhovině vůbec nevyskytovaly.
„Prozkoumáme to. Připrav zbraně, mohlo by to být nepřátelské,“ řekl Jeff.