Zima, noc, mraz,
měsíc svítí ostře a jasně,
naděje je jako teplo jeho svitu.
Je ?
Ano je !
Nevidím ji , ale musí být.
Necítím nic jen chlad a beznaděj.
Jehličí píchá do chodidel
vítr se tlačí pod košili.
Jdu, stále jdu.
Proč vlastně ?
Ta naděje !
Ta mi dává pocit marnosti
což je lepší než odevzdání.
Je slabá malá , ale musí tam být,
jinak bych dávno klesl
do mechu kde se krásně sní
s blátem na nose a s hlavou ve hvězdách.
Naděje je !
|