|
Znala jsem dívku,
jež krásná byla
a o krásném životě
jako každá snila.
Užívala život
plnými doušky,
ale pak pro ni přišly
nelehké zkoušky.
Pod nohama začal
se jí bortit celičký svět,
avšak prostá křídel
nemohla uletět.
Zraněná na duši
tichounce trpěla.
Že prostě zahyne
- pouze v to věřila.
Smrt přichází tiše,
vchází bez klepání,
by ukončila
zdlouhavé čekání.
Znala jsem dívku,
již sám život odsoudil,
smrt jistou tím
dívce té přivodil.
Kdo další je na řadě
otázkou zůstává.
Odpověď je snadná
- přece ….. já.
|