Chodec

Chodec s klíčem jde ulicí a pevně tiskne kroužek, co spojuje ho s odmykačem bran. Může si otevřít vchodů ad libitum, k nahlédnutí za oponu šedých zdí, v jeviště rodin i řečníků, hrajících pasiáns v tichém monologu. Nevnímá chodec vrčící ulici, kráčí krok za krokem, malátně znaven šedí stejných příběhů a jen líně proudí v jeho žilách krev. Chodec s petrklíčem prochází branou luk, křížem,krážem a brouká si tichou melodii cinkavých modrých zvonečků, zvonících Ave Maria ve vůni rdesna a v taktu skloněného chrastavce. Odmykač rozevřel tajemství ztichlých hnízd. I viděl malá holátka, snící o novém dechu zbarveného chmýří třepotavých křídel samečků. Mláďata veverek, spala svůj tichý spánek, v skořápkách snědených lískových oříšků, schoulena se chvějíc, obavou, před kunou lačnou, ač ještě vůbec ji nikdy neviděla. Dál šlape chodec chodníčky pasek, v mohutném proudu zmijí klikatých a nechá si sykat pohádku o hadím králi a zlaté korunce, co zdobí šupinatou hlavu mocného vladaře. Pramínkem myrty odklopil víka rakví lásek svých, co zemřely někde v minulu a opět je zavřel jasmínným zipem vzpomínek a přikryl kvítím ztracené touhy i beznaděje. Zpomalil kroky své chodec. (vždyť paže jsou ztěžklé, maje v nich odmykač veškerých bran) S pocitem Kaina, co ztratil své znamení, putuje chodec nocí, v níž kráčí den, s klíčem, jenž odmyká vidiny a zháší krásu snů.