|
K večeru přišla dívka na skály,
již zapoměla jméno své,
a tak zvala se Margali.
Vedle dvou křížů Margali stojí,
s těmi kříži se
dva životy ztracené pojí.
Stojí na útesu,
pod ní se mořská
voda tříští
o skálu zoufalců,
hádej, kdo bude
obětí příští.
Vánek jemně pohrává si
s Margaliinými
dlouhými vlasy.
Přes tvář mráček se jí přehnal,
snad pochyby, snad vánek,
slzy do očí jí vehnal.
Stojí na útesu,
pod ní se mořská
voda tříští
o skálu zoufalců,
hádej, kdo bude
obětí příští.
Očima slzavýma přehlédla moře,
jemuž teď daruje
svého života bídného hoře.
Ani chviličku již váhat nebude,
teď klidně a vyrovnaně
se vším trápením skoncuje.
Stojí na útesu,
pod ní se mořská
voda tříští
o skálu zoufalců,
hádej, kdo bude
obětí příští.
Krokem jediným život svůj skončila,
to když krokem tím
z útesu skočila...
Spolu s vodou se o skály tříští
tělo Margali,
jež byla tou obětí příští.
Leží pod útesem,
nad ní se mořská
voda tříští
o skálu zoufalců,
kdo ví, kdo bude
obětí příští.
Vedle dvou křížů další kříž stojí,
s těmi kříži se
již tři životy ztracené pojí.
|