|
Sněhové vločky bíle se snášejí,
tiše šeptají.
Myšlenky vysoko k nebi vzlétají
a tebe hledají.
Vidím jen stopy,
stopy bez osnov.
Kdo to pochopí,
ten příběh beze slov?
Luna se vznáší v bělostné nádheře.
Nic se jí neboj, zaklepej na dveře.
Bezhvězdná noc je tvým domovem.
Jak sněhové vločky...
Ty patříš taky sem.
Do divočiny...
|