|
Jedu ve vlaku a z okna se dívám.
Zasněžená krajina za okny pluje.
Vidím pole, louky, lesy a v duchu si zpívám.
Zpívám si o jaru, létu a o tom, že zima už tu je.
Ledové květy třpytí se na okně
ve světle slunce země vstávající.
Ach to je krása! Vypadá to tak pěkně.
Na obzoru jsou vidět jen komíny čadící.
Vítr si s dýmem z komínů pohrává
jak s pírkem k zemi padajícím.
Kamarád vedle mě nasává.
Dáváme sbohem všem těm vánicím.
Vlak do černého tunelu vjíždí
z dohledu se pole, louky, lesy ztrácí.
Už odjíždím z těhle světa hýždí.
Jedu do Prahy, Prahy za prací.
|