|
Tam, kde jen vzpomínky šeptají,
tam, kde jen dva blázni doufají,
tam, kde se cesta má s tou tvojí sejde,
tam možná štěstí do duše tvé vejde…
Tam, kde nám vlaštovka na pozdrav zpívá,
jsi to jen ty, kdo se ven z okna dívá,
přijde-li ona či já, řekni, básníku?
Princezna tajemná ve stínu pomníku
válečným legiím, za chvění topolů,
přichází neznámá, s amantem pospolu,
a ty jen pláčeš. Tak prohrál jsi válku svou,
o dívku záhadnou, princeznu neznámou.
Tam, kde jen vzpomínky šeptají,
noc co noc dva blázni doufají.
Smějí se, pláčou, však nepřijde den,
kdy ona přijde, jen ne už s tím amantem.
A ty pak každý den čekáš - a naivně
modlíš se k lásce své, tajemné princezně -
že přijde chvíle, kdy ve stínu pomníku,
budeš s ní ty - snad jen stačí vzít za kliku.
Tam, kde se cesta má s tou tvojí setkává,
zní ti vždy v srdci ta písnička bodavá.
Nepovíš to - sníš o dívce z pohádky;
nechápeš, básníku, můj vzkaz mezi řádky:
Všechny ty legie, co mají pomníky
vojínům neznámým neznalých politiky,
co je jim do krásky pod třemi topoly -
zemřeli zbytečně, lidé zapomněli…
Jednoho dne, snad vzpomenou…
na válku ztracenou,
na lásku nešťastnou,
na ty tři topoly
- co stojí u školy,
na pomník legiím
- svědka mým studiím…
|