|
Stojí všude, ty koše moudrosti a zapomnění,
ty pevnosti co svět už nemění.
Plné síly, víry, nenávisti, závisti a lásky
jsou všude, všude jak ty masky.
Masky lidí co už víru v ně ztratili,
co už snad ani lidmi nejsou, jsou jen špatná vidění,
co za svou špatnost nic neplatí a neplatili
a co je najdeme všude, kde je nějaké dění.
Stromy ale jsou stálé, nemění se, jen rostou.
Zasadí se, rostou, rostou, mohutní ve kmeni
zelenají se, modrých nebes se dotýkají větvemi.
Tam kde nejsou, tam nejdeme jen poušť pustou.
A když vyrostou a jsou rozměrů bohům rovných,
snad ze zášti, snad z krutosti či zloby,
tak i přes hustou, propletenou síť kořenů pevných.
Vyvracíme jich, kácíme jich pro své hobby.
Pro hobby obklopovat se krásou, přírodou.
Mám z nich doma skříň s komodou.
Zamysleme se nad tím co jim děláme.
Zamysleme se nad tím jak zkáze Země žehnáme.
|