Deimos - 44. část

28. 12. 2007 – 9:21 Íránského času
Poušt Dašte Kevír – Kosmodrom Alláh Troope – Írán


Dnes se probudila neobvykle pozdě. Každý den jí přinášeli snídani v sedm a vždy ji probudili. Teď tomu tak nebylo. Přistoupila k pojízdnému pásu, kterým jí dovnitř posílali jídlo. Vzala si talíř ke stolu a s chutí se pustila do snídaně.
Zapnula obrazovku a marně na ní pátrala po přítomnosti některého z lidí, který ji obvykle zkoušíval.
„Haló, je tam někdo?“ zavolala. Ukousla si kus placky a zkusila to znovu.
Konečně se na monitoru objevila něčí tvář.
„To jste dneska všichni zaspali?“ ptala se.
Muž zavrtěl hlavou.
„Byli jsme na schůzi! Dnes je totiž mimořádný den!“ sdělil jí mužský obličej.
„A co se stalo?“ zeptala se.
„Náš projekt! Vše je připraveno a hotovo! Zbývá už jen devět dní, než to všechno začne!“
Kathy sebou trhla. Nikdo jí neřekl co je to za projekt, ale představa, že začne už tak brzy ji polekala. Z výrazu vědcovi tváře jí muselo být jasné, že jde o něco velkolepého.



Vysoko nad plynným obalem planety až na samotné oběžné dráze se odehrával první opravdový večírek ve vesmíru. U malé šedé stavební stanice bylo připojeno dvaadvacet kosmoplánů, z nichž některé se brzo chystali odletět zpět na zem, aby vedení informovalo přesněji, než jen krátkou zprávou vysílačkou.
Kromě kosmoplánů totiž u stanice přibyli další tři objekty. Už žádné holé kostry, ale překrásné ohromné kolosy, vedle kterých vypadala stavební stanice jako trpaslík. Argos, Atlantis a Altair. TŘI A připravená ke svým úkolům. Probíhali poslední testy a za devět dní už dojde k tomu, na co Tseng čekal celých šest let!


28. 12. 2007 – 16:21 Íránského času
Poušt Dašte Kevír – Írán


Po čtyřech dnech už pročesali většinu východní části. Bylo rozhodnuto, že ještě počkají dva dny a pak se přemístí na poslední lokalitu, kde by se podle nich mohl kosmodrom skrývat. Pokud nebude ani tam, operace je neúspěšná. Naděje na jeho objevení by pak byli velice mizivé.
Fred seděl před náklaďákem a hrál s Rollinsem, Gateburrym a Brianem karty. Hledání už přenechal ostatním. Objel celou poušť a vytipoval místa, kde byla největší pravděpodobnost, že se tam základna ukrývá. Teď už čtvrtý den odpočíval. Vlastně by taky odpočívat i měl, protože jestli tu základnu najdou, bude potřeba hodně síly.
„Myslím, že bychom se spíše měli snažit někam uklidit. Tohle nevypadá dobře! Pokud se Alianci doteď nepodařilo obrátit průběh války, už to asi nezvládne. Myslím si, že taktičtější by bylo zdrhnout do jihoafrické republiky, nebo prostě někam, kde se zatím ještě neválčí!“ svěřil se ostatním Brian.
„Abych řekl pravdu, byl by to dobrý nápad pouze v případě, že před tím toho ksindla osobně zastřelím!“ procedil mezi zuby Fred.
„Tseng bude hlídaný! I když se ti podaří proklouznout až k němu, nepočítej s tím, že ho dostaneš,“ zakroutil hlavou Rollins.
Fred věděl, že má pravdu. Vlastně ani nechápal, jak s vůbec dostanou dovnitř! Když ho vezli tam, spustili ho po výtahu v zemi. Věděl by, kde přibližně je, ale nikde tam nebylo žádné ovládání! Určitě je někde dole.
Zpátky ho vzali výtahem přímo v základně v hlavní budově. Tam jsou vojáci a bezpečnostní rámy. Byl si naprosto jistý, že tam bude i nějaké obrané zařízení! Plyn, skrytý kulomet, nebo něco takového! Opravdu nebyla jiná šance, než dostat se dovnitř tajně a v přestrojení!
Znamenalo to proniknout do základny, ukradnout uniformu a oblafnout strážné u vchodu. Bohužel i tak by se dostali dolů beze zbraně, takže ten nejsnadnější terč.
„Víš co, možná bychom to měli jen najít a pak dát zprávu nadřízeným kde to je, aby to zničili!“ navrhl Gateburry.
„Vyloučeno!“ vypískl Brian. „Nemáme ani ponětí, jestli vůbec ještě pořád mají techniku, nebo možnosti něco takového podniknout a už vůbec nemluvím o faktu, že jestli je to skutečně tak hluboko, stěží by to zničila i atomová bomba! A když ještě uvážíme že už možná není nikdo, kdo by zprávu přijal, znamená to risk, který si prostě nemůžeme dovolit. Tím že jim pošleme zprávu se prakticky odsoudíme k smrti.“ Podíval se po ostatních a hledal u nich podporu. Našel ji u Freda. Pokýval hlavou a spustil:
„Zatím ví jenom to, že zmizel jeden konvoj, který už hledali a nenašli a že v jedné zátoce vycházejí ze dna bublinky! Pořád ještě neví o tom, že jim po zemi rajzuje dvě stě padesát vojáků a slídí po jejich nejtajnější základně!“
Ostatní přikývli. Byla to pravda. Nesměli se za žádnou cenu prozradit. Nezbývalo,než pokračovat dál a až kosmodrom najdou, riskovat své životy proto, aby se dostali dolů a zjistili, proč sem posílají elitu ze všech zemí světa.


Určitě byl opět nádherný den. Ten Tsengův byl ještě nádhernější, protože všechno šlapalo přesně jako hodinky. Seděl si ve své pracovně, v ruce whisky a na počítači tři děťátka jeho celoživotního snažení. Brzo se to rozjede a nic už tomu nezabrání! Nikdo nedokázal to co on! Z úplné nuly se stal ten nejmocnější muž světa, který právě pouze svou logikou a vypočítavostí uskutečnil svůj plán a eliminoval veškeré nepřátele. Ve svých očích byl opravdový génius. Patnáct let výzkumu a šest let plánování, ale stálo to za to!
Byl neobyčejně netrpělivý. Láskyplně pozoroval fotky na monitoru a nemohl se dočkat, až uteče ten poslední týden a něco, který ještě zbývá. Vlastně se mu nikdy ani nesnilo, že by to mohl dotáhnout tak daleko. Nikdo se nezapíše do dějin výrazněji než on!
Ke vší dokonalosti už chyběla jen jediná, poslední věc. Ta záležela na Američanech. Znal jejich vojenské taktiky a tak doufal že to udělají.


3. 1. 2008 – 22:34 Kamčatského času
Tichý oceán – Vrtulník z bitevní lodi Seahawk


„Jsme na místě,“ ohlásil pilot do vysílačky.
Přiblížili se až na dohled od Japonska. Obrovský ostrov pokrýval celý obzor.
„Rozumím! Můžete začít!“
Pilot se otočil na svého společníka.
„Tak to spusť Marty! A ať se Šikmoočka mají čemu divit!“ uchechtl se.
Jeho společník zmáčkl tlačítko a ze dvou přídavných nádrží začaly do oceánů proudit litry kapaliny nasycené nebezpečnými viry. Virus si okamžitě zvykl na slané prostředí. Během pár minut začne napadat první tvory a za den nebo dva už nákaza dorazí až ke břehům Japonska.
Oba piloti pozorovaly tmavý flek na hladině oceánu, který se mísil s mořskou vodou. Virus mohl přežít i dva dny bez živého organismu. Propuknutí pandemie bylo jisté.
„Tady Odplata, vracíme se na loď,“ ohlásil se pilot do vysílačky a změnil kurs letu.
V tu samou chvíli se jeden zvědavý tuňák připlaval podívat, co za tmavou skvrnu je to na hladině.