My

Křič a nikdo Tě neuslyší,
všichni jsou hluší v té slepotě.
Křič si, však nikdo nepomůže,
tápají, zrozeni v prázdnotě.
Nevědí, kdo jsme a proč jsme žili…
My tiše se jim smějeme.
Nám dávno bolest přetrhla žíly,
v dubových rakvích hnijeme…
A čekáme, kdo nás zachrání,
až sýček v černém poledni
přinese smrt nebo pokání
-tak odklop víko a ulehni.
A zašeptej – budu tady s tebou,
zůstanu – navěky a navždy.
Já vím, teď v zimě ruce zebou
A Ty, Tys dopustil se vraždy.
A tak sníh skryje mou duši
A hlína posype celý svět.
Zavřete oči, zacpěte uši
A na hrob mé lásky dejte květ.