Benediktovo dílo

Planina byla rozlehlá, bez stromů. Krkavci stále ještě hodovali po žních včerejší noci a hltavě rvali ze zohavených těl velké kusy masa. Vrány se snášely nad bitevním polem.
Děvčátko procházelo mezi mrtvolami a rukou si tisklo nos. Přestože si snad ještě plně neuvědomovalo, co to vlastně znamená smrt, docela určitě ji cítilo. Ohavný zápach se jí dobýval do nosu a do úst a zvedal jí žaludek.
Holčičce nemohlo být ani sedm let, přesto se nějak ocitla na tomto tolik chmurném místě. Jak? Náhle zakrákala vrána a děvčátko sebou poplašeně trhlo. Cosi jí na tomto místě děsilo. Nebyly to vrány ani krkavci, mrchožrouti, ani nehybná těla deseti tisíc mužů, kteří ještě včera ráno určitě byli mezi živými. Teď jsou mrtví. Včera přemýšleli a snili. Dnes jsou jejich hlavy prázdné a bez života. Včera tancovali a vesele halekali. Dnes mlčí.
A holčička zjistila, čeho se bojí.
Ticha.
Právě to ticho, jen občas zpřetrhané krátkým zakrákoráním jí nahánělo hrůzu.
Děvčátko se zastavilo a zahledělo se do nehybného obličeje jednoho z padlých. Tvář měl nepřirozeně bledou, strnulý výraz strachu ve tváři. Rty popelavě šedé, otevřené snad v posledním němém výkřiku umírajícího. Už nikdy nezazpívají veselou písničku ani nebudou šeptat dívkám sladká slova lásky. Už nikdy nevyřknou to, co se vojákovi ve smrtelné chvíli honilo hlavou. Už nikdy-
Zakrákorání.
Holčička se ohlédlo. Nikde nikdo. Klid. Vrátila se k mužově tělu a zahleděla se mu do očí. Zalapala po dechu. Ty oči… modré, doširoka otevřené překvapením. Překvapením ze smrti. Děvčátko si dřepla na kolena vedle těla. Živá a horká ruka se váhavě dotkne mrtvé tkáně. Je chladná. Proč je tak studený?
Holčička se otřásá a ruku rychle stahuje. Napůl čeká, že se mrtvý probudí. Mrtvolné oči na ni pohlédnou, sama zima uchopí ji za zápěstí.
Jenže voják leží dál, nehýbá se. Děvčátko vstane, vrhne na tělo poslední pohled a pak se rozběhne pryč. Pryč od zimy, pryč od chladu, pryč-
Děvčátko zakopne a tvrdě narazí hlavou o hranu pohozeného meče. Planinou se prožene tlumený kovový zvuk. Odráží se od kamenů, od těl, od zbroje.
Ostré zakrákorání. Krkavci se slétají na čerstvé maso.
Krá! Krá!
Ozvěna odezní v dálce. Bojiště znovu ovládne ticho.
Krá! Krá! Krá….

Krá! Krá…

Krá…