|
Básničky z lásky
Žiju jen ve snech, na očích pásky,
pod dekou čtu si básničky z lásky.
Člověk pak pochopí, věřte mi, vážení,
že snad má smysl to naivní soužení.
Básníci píší o láskách svých bývalých,
dívenky žijí v těch pohádkách zoufalých.
Je to tak. Život nám pokládá otázky -
proč pořád žijeme bez princovy lásky?
Jenom ta odpověď. Nelze jí dosáhnout?
Ne, to ne… Vždyť jenom stačí se ohlédnout!
Nežijte ve snech, strhněte pásky!
Pod dekou čtěte však básničky z lásky.
Život je šílený – netvrďte, že není…
Každý z vás poznal to mučící blouznění!
Potom vám povědí, láska, že mocná je;
jen ta realita občas se nám směje.
Ač nepřijede princ na bílém koni,
ač už to zas jen kostelní zvon zvoní -
vždyť „láska je šílená“. To říká básnířka,
ťukající tomu citu marně na dvířka.
Jak krásné jsou sny, a na očích pásky,
když můžete číst si básničky z lásky!
|