|
Když roztáhnu křídla svá.. havraní
Rozevřu oči... nasaju vzduch do plic
Již není čas na život.. na hraní..
Svaly mé naběhnou.. vznášíc.
Tělo mé do výše
Přes hory.. Přes skály plachtím.
A srdce v útrobách duní.
Nad lesy nad mořem. Touhou hnán letím
Nad vzdálenou zemí.
Již dravci se blíží.
Spáry natažené, rozevřené
Již na paty se lepí
Po krvi pohledy chtivé
Pohled toužící po krvi
Krví je zmaten.. Krví od cíle odveden
Letím a z těla mého.. falešná krev kape
Dravec podveden
leč cíl je jíž zacílen
Dravcům navzdory
řítím se jak blázen
zakončím své úklady
A vězte ti, kteří mé slova slyší
že Havran jméno mé
K drcení určené jsme stvoření
byly nám dány drápy mnohé
Pamatuj na nás a boj se dne
kdy křídla nám budou uvolněna
a lidské pole pokosena
drápem.
|