Do ticha noci zní písnička nesmělá,
je to snad ta, co jsem kdysi též uměla.
O štěstí, o lásce, o chvílích nadějí -
ta, kterou zpívají ti, kteří milují.
Dál nočním městem zní písnička anděla,
na jejíž slova jsem dlouho nevzpomněla.
Jen novou sloku má. Tu, v které zpívají,
pro jednu báseň že srdce už netají.
Nočnímu městu jsem tiše záviděla,
že snad jen pro něj ta písnička zazněla.
Už jenom slzy netají ,
že některá srdce doufají.
Přestože kouzla neznají ,
láskou snad smějí žít potají.
Do temné noci zpívám píseň anděla,
přestože tuším, že rušit bych neměla.
|