Petrův výlet - část II

Petrův výlet Část II Hospodský ho touto větou usadil a nevzmohl se na odpověď. Dlouhou chvíli hleděl na bílou čepici, která pomalu zapadala do korbelu. Pak korbel uchopil a mocným lokem ochutnal. Jeho chuťové pohárky nikdy neokusili takovou chuť. Nebylo to jako pivo, které pil skoro každý den v hospodě, bylo hutné a lahodné. V sladkohořké chuti rozpoznal i chuť medu a různých bylinek. Taky celkem rychle přišel na to že je to pivo silné a rychle stoupá do hlavy. Vypil už půlku korbelu, když si všiml že na ulici odkud přišel, začíná být rušno. Díval se přes matné sklo ven, kde se míhaly stíny lidí. Stále si v duchu opakoval že musí ještě snít. Sen to ale nebyl, všechno bylo tak živé. Zkusil se ještě štípnout do ruky ale mělo to jen bolestný účinek. Zahleděl se na dno korbele kde uviděl odraz své zarostlé tváře. „No nic. Půjdu se porozhlídnout kolem, snad zjistím víc“ řekl si pro sebe. Hodil do sebe zbytek piva a zvedl se. „Už nás opouštíte cizinče?“ okřiknul ho hostinský, který zrovna stál za výčepem a roztáčel novou rundu do korbelů. „Já bych tady ještě chvíli zůstal být Vámi“ Petra tahle odpověď zaujala a pivo ho opravdu vzpamatovalo natolik že se bez obtíží vložil do rozhovoru z obtloustlým hostinským. „Smím se zeptat na důvody pane… pane?“ „Cedrik, mé jméno je Cedrik. No když jinak nedáte, pojďte za mnou“ hostinský položil korbel a kývnul na Petra. Hostinský otevřel dveře a Petr ho váhavým krokem následoval. Dveřmi prošli do kuchyně a pak dalšími dveřmi do místnosti z jedním stolem a třemi židlemi. „Posaďte se tady a počkejte“ po těchto slovech Cedrik odešel zpět k výčepu. Petr se začal rozhlížet po pokoji. Světlo sem přicházelo malým okénkem které bylo přímo naproti němu. O kousek dál byl krb ve kterém dohořívaly zbytky dřeva. Celý tenhle pokoj působil útulně a pokojně. Po chvilce čekání přišel Cedrik s talířem čehosi, co vypadalo jako kuře a pivo k tomu. „Ale já Vám to nemůžu zaplatit Cedriku. Nemám ani jeden ten Váš zlaťák“ „S tím si teď hlavu nelam. Najez se a napij, za chvíli by měl dorazit“ pak Cedrik znovu odešel. Petrovi došlo až teď co mu Cedrik řekl. Někdo má dorazit, ale kdo? ptal se sám sebe. Tohle přemýšlení mu ale dlouho nevydrželo protože dostal ukrutný hlad. Pustil se do jídla s takovou chutí jako by týdny nejedl. Každé sousto si vychutnával a pěkně ho zapíjel tím dobrým pivem co mu Cedrik načepoval. Jídlo mu opravdu chutnalo a tak netrvalo dlouho a cínový talíř byl prázdný. V tom však do místnosti vběhnul Cedrik a zabouchnul za sebou dveře. „Musíš rychle zmizet! Utíkej těmi malými dvířky u krbu“ „Ale co to…?“ „Nemluv a utíkej rychle“ Petr rychle vstal a opravdu u krbu uviděl malé dvířka. Otevřel je a znovu se podíval na Cedrika, který držel vší silou dveře. „Abych nezapomněl! Na chytej“ a hodil Petrovi plný měšec, který jen zacinkal když mu přistál v rukách. „Kup si jiné oblečení a teď pryč blázne! Pryč.“ Petr se zkonil a začal utíkat malou chodbičkou a už brzy uviděl na konci prosvítávat světlo. V hlavě měl zmatek nad zmatek. Na jeden den trochu moc vzrušení. Konečně doběhl na konec chodby, kde byly další malé dvířka, které rychle otevřel. Petr se ocitl na rušné ulici, která právě překypovala životem. Rozhlížel se na všechny strany a viděl spoustu podivných lidí a lidiček. Někteří byli malí a měli hustý plnovous, druzí zas vysocí, dlouhovlasí ze špičatýma ušima no a pak tu byli i lidi zcela obyčejní. Zdálo se mu že je v pohádce. Oblečení všech bylo vesměs stejné a tak jediný kdo působil výstředně, byl Petr. Rozhodl se že se na někoho pověsí a bude ho sledovat. Vybral si právě jednoho z těch špičatouchých. Udivoval ho svým upraveným vzhledem a jeho lehkou chůzí. Netrvalo ovšem dlouho než si Petra všimnul a tak přidal do kroku. V tom došli na obrovské náměstí kde byla hlava na hlavě. Už si přestal všímat toho muže, kterého zprvu sledoval a rozhlížel se kolem sebe. Uvědomil si teď co mu říkal Cedrik „Musím si pořídit něco na sebe“ Začal se rozhlížet po nějakém obchodě kde by mohl koupit oblečení, ale shledal to celkem nemožným v téhle tlačenici. Sednul si ke zdi jedné budovy a z kapsy vytáhnul z cinkotem měšec od Cedrika. Otevřel ho a viděl v něm spoustu drobounkých stříbrných mincí ale i pár velkých zlatých. „Tohle nedělejte pane. Mohlo by se vám to vymstít. Je tady spousta zlodějíčků, kteří neváhají zabít i za jeden stříbrňák“ Petr zvedl hlavu a uviděl malého ušpiněného chlapce.