Deimos - 47. část

6. 1. 2008 – 3:04 Íránského času
Poušť Dašte Kevír – Poblíž kosmodromu Alláh Troope – Írán


Leželi přitisknutí k zemi a sledovali základnu. Byla tak kilometr daleko. Malá základna. Většina stanů, nějaká ta dřevěná bouda a zdělá budova ve tvaru kostky uprstřed.
„Je to opravdu ono! Dokonce i terén kolem sedí! Když se podíváš, tak všude okolo jsou hory a tohle je úplná rovina. Skoro jako kráter po meteoritu! Přesně tak si to pamatuju!“ Fred se otočil na ostatní! „Počkejte tady tak hodinu a půl! Když se do té doby nevrátíme, jsme uvnitř, nebo mrtví, takže se vraťte do tábora pro ostatní! Je to daleko, a proto měníme plán! Výtah je napravo od silnice. Najděte silnici k základně a někde tam čekejte. Přesně v deset hodin ráno ho spustíme, když ne, už víte co máte dělat!“
Halasová a Rollins přikývli.
„Tak pojďme! I my musíme nejprve najít silnicí, jestli se chceme dostat dovnitř!“ řekl Muhmadovi.
Zakýval hlavou a přidal se k Fredovi. Vyrazili. Obcházeli základnu a snažili se najít cestu. Měli štěstí. V dálce se zrovna objevilo nějaké auto, takže odhadli alespoň přibližně směr, kterým se k cestě dostanou.
„Hele, co kdybychom to auto zajali? Když si pospíšíme, chytneme ho ještě než uvidí na základně co se děje!“
„Ty asi rád běháš, že?“ zakroutil hlavou Muhmad a rozběhl se. Utíkali nocí a snažili se dostat co nejrychleji k silnici. Když dorazili k špatně vyasfaltované cestě, bylo auto ještě dobré tři kilometry daleko.
„Fajn, až přijede, zatarasíme cestu a vytáhneme řidiče ven. Pak zajedeme k výtahu a budeme doufat, že nás pustí!“ ujasňoval si situaci Muhmad.
„Jo, tak nějak!“
Auto se blížilo. Reflektory jim svítily do očí a Fred začal pochybovat o svém zdravém rozumu. Co to sakra vymyslel? Nechat se skoro přejet nákladním autem a pak se vloupat do nejtajnější základny na území A-ALA.
Auto nebrzdilo. Řítilo se kupředu, i když je už dávno musel řidič vidět. Konečně začal náklaďák zpomalovat. Zastavil jen pár metrů od nich. Otevřely se dveře a v temné noci se objevil žlutý svítící ochranný oblek.
„Hej! Co to má znamenat? Musím co nejrychleji na základnu!“ zahlaholil arabsky.
Muhmad k němu přiskočil a jediným chvatem mu zlomil vaz. Mezitím Fred vyskočil dovnitř a namířil samopal na spolujezdce. Okamžitě se vzdal. Fred ho omráčil.
„Musíš ho zabít! Jinak nás prozradí,“ zařval na něj Muhmad, zatímco vysvlékal řidiče z jeho ochranného oděvu.
Fred přikývl. Vzal muže ven a převlékl se za něj. Pak vytáhl nůž a pojistil se, aby už nikdy nepromluvil. Mrtvoly zaházeli pískem u cesty. Pak si nasadili i helmy a vyjeli.
„Náhodou je to klika! Takhle nás nepoznají ani náhodou!“ řekl Muhmad a jeho hlas přecházel přes tmavé plexisklo velice zkresleně.
„Jo, to je! Doufám že nám otevřou výtah! Zbraně ale budeme muset nechat v autě, jinak by na nás hned přišli!“ přitakal Fred a pozoroval vozovku. „Tady někde jsme sjeli doprava,“ řekl. Muhmad stočil volant a Fredovi se okamžitě vybavilo ono drncání na korbě náklaďáků, když sem tenkrát stejnou cestou přijížděl dodělat Deimos.
„Už by to tady někde mělo být! Pozor ať tam nezapadneme!“ upozornil.
„Tady je to,“ usmál se Muhmad a ukázal na díru v zemi přímo před nimi.
„Pomalu tam vjeď a uvidíme, co se stane!“
Muhmad udělal, co Fred chtěl. Když byli v jámě, vypnul motor. Nic se nedělo. Ticho všude kolem a pořád stejná tma.
„Identifikujte se!“ ozvalo se v kabině.
Nevěděli, co mají narychlo říct. Vůbec si zatím ani nevšimli, že v autě je zabudovaný interkom. Muhmad se rozhodl pro improvizaci.
„Hele! Vezeme tady životu nebezpečný náklad už dost hodin a odmítáme s tím být nadále zavření v jednom autě, tak nás laskavě pusťte dovnitř!“
„Na čí rozkaz?“
„Přímo od Tsenga! Dovedete si vůbec vy tam dole představit jak je nepříjemné sedět tady v těch oblecích?“
„Počkejte, musím to ověřit!“
„Modli se chlape, modli se!“ zabrebentil Muhmad směrem k Fredovi.
Čekali dlouho. Už si byli jistí, že to nevyšlo, když se výtah konečně po pěti minutách rozjel.
„Máte volno! Vítáme vás v Alláh Troope. Jste jediní kdo teď má na sobě ochranný oblek, takže ho prosím odveďte do laboratoře! Už jsem vám ty chodby vyčistil! Nikdo tam nebude a posíláme vám neprodyšné karanténní lůžko!“
„Díky!“ řekl Muhmad a obrátil se na Freda. „On řekl, že ho máme dovést do laboratoře! To skutečně vezeme někoho tam vzadu?“
„Vždyť jsme se ani nepodívali, tak jak můžeš vědět?“ pokrčil rameny Fred.
„Teď už nemůžeme před ostatními mluvit anglicky, takže se snaž co nejvíc pochopit! Posílají nám lůžko na nějakého chlapa, co vezeme, takže tam určitě bude někdo čekat! Připrav se vypadat nenápadně a profesionálně! Teď jde o všechno!“ připomněl mu Muhmad.
Výtah konečně zastavil. Byli dole. Sjeli z plošiny a ta za nimi okamžitě začala zase stoupat. Vylezli z auta a kývli na dvojici strážných, kteří jim přinesli lůžko. Ti se pak vytratili, aby měli jistotu, že nedojdou do styku s tím, před čím je nutné mít ochranné oděvy.
Fred otevřel dveře a pomohl Muhmadovi nacpat lůžko dovnitř. Opravdu tam seděl jeden muž a na ústech měl dýchací přístroj. Byl vyděšený a celý mokrý. Fred rychle překonal počáteční šok a ukázal mu, že má vlézt do lůžka. Muž se poslušně přemístil.
Muhmad mu nasadil dýchací přístroj z lůžka a zaklopil víko. Vyrazili. Jestli chtěli zůstat utajení, museli hrát tuhle hru až do konce. Přešli na druhý konec haly. Na zdi visel plán kosmodromu. Laboratoře byly až o tři patra níž. Muhmad mu ukázal arabský nápis znamenající jejich cíl. Fred kývl na znamení že rozumí.
Za deset minut už byli na místě. Ostraha jim otevřela trojité dveře a mohli tak vstoupit do samotné laboratoře. Byla velice rozlehlá. Jakoby vstoupili do ohromného hangáru. Muselo tu pracovat několik set vědců.
Přišli k jednomu z výzkumníků a Muhmad se ho zeptal kam mají lehátko s mužem odnést.
„Už vás čekají v biocentru, tam nahoře,“ ukázal jim muž veliké schody do druhého patra haly. Muhmad přikývl a zadrmolil něco arabsky na Freda.
Vystoupali po schodech. Další ohromná hala. Všude pulty, přístroje, zkumavky a samozřejmě vědci. Byl to neuvěřitelný mumraj. Stáli tady i různé kukaně, kde měli jednotlivci na práci více klidu.
Muhmad zahlédl nápis Biocentrum a ukázal tím směrem Fredovi. Tady byly další neprodyšné trojité dveře. Prošli jimi. Přiskočilo k nim několik vědců v ochranných oblecích a horečně si přebrali lůžko.
„Můžete jít!“ oznámil jim jeden z nich. To bylo to, na co oba čekali. Teď se mohli dát do práce. Co nejrychleji opustili laboratoře. Muhmad se rozhlédl na všechny strany. Když nikoho neviděl, spustil.
„Viděl jsi jak z toho chudáka prskala voda? Kurva co je to za svinstvo?“
Fred pokrčil rameny.
„Možná nějaký další výzkum A-ALA!“
„Na to bychom měli taky přijít a zlikvidovat to!“ usoudil Muhmad.
Fred zakroutil hlavou.
„Teď musíme najít ovládání výtahu a bezpečnostní centrum, abychom mohli vyřadit kamery, až bude správný čas.“
„Tak ze sebe shodíme ty krámy a jdeme na to, ne?“ pokrčil Muhmad rameny.
Zalezli na záchod a vysvlékli se ze žlutých kombinéz. Pořád na sobě nosili uniformy A-ALA už od přepadení Skryté Hmoty, takže i takhle by bylo těžké je poznat.
„Tak a teď rychle tam, kde se přijímá signál z kamer!“ řekl Fred a vypálil ze záchodu.
„Je ale moc brzy! Ostatní tady budou až ráno!“ připomněl mu Muhmad.
„To přece nevadí! Vtrhneme tam, omráčíme je a vezmem to za ně, dokud nebude ten správný čas!“
„Bude tam víc než jen dva lidi!“
„To uvidíme až tam budeme,“ stál si na svém Fred. Rozhlédl se kolem. „Támhle je další plán!“