Zpověď

Já, naivní poeta
co se zamiloval do světa
zapomněl na realitu
oddal se jen svému citu
vzdávám se a přiznávám se:

Že viděl jsem jen krásu země
přestože na ni bomby padaly
nepoznal v lidech ďáblovo sémě
a jen oni plány spřádali

V dětských očích viděl strach a zlost
však namlouval si, že jsou šťastné
a dál si pískal pro radost
jak jsou ty děcka krásné!

Psal jsem si tu o sluníčku
zatímco smog nám ničil vzduch
můj stud by zvládl zhasit svíčku
či zničit všemu lidstvu sluch.

Jenže furt jsem jen ten poeta
co se bojí vzít věci tak, jak jsou
třeba se spraví tahle planeta
a už nechá v klidu duši mou