Korunka I.

I. Příchod Vlka

Bronek si konci prstů jemně promnul unavené spánky a letmo vyhlédl přes pracovní stolek k oknu. Ve ztemnělém skle se matně odrážely odlesky jasného plamene svíce a ztrácely se v ustupujícím šeru pokročilého večera. Bronek zavřel oči, zvolna vstal z těžkého křesla a natáhl před sebe obnažené paže. Plamen svíce na stolku se zachvěl, když do pokoje polootevřeným oknem pronikl náhlý závan chladného večerního vzduchu. Bronek krátkou chvíli rozvažoval, zda by neměl přivřít okenice. Plamen svíce se znovu prudce zachvěl. Bronek se nadechl a nastavil svou tvář chladnému vzduchu prosycenému vůněmi zlátnoucího listí a medoviny. Náhle se mu vybavila vzpomínka na dobu, kdy v těžkém křesle sedával jeho otec s hlavou jemně nachýlenou ke straně, stříbrnými vlasy v kadeřích spadajícími na široká ramena a stejným perem v rozechvělých rukou. Bronek dlaněmi krátce spočinul na bohatých ornamentech, kterými bylo ozdobeno těžké křeslo a vzpomněl si, jak se řezby s láskou dotýkal jeho otec pokaždé před tím, než zasedl ke stolu. Náhlý náraz chladného větru nečekaně otevřel okno, převrhl kalamář naplněný tmavým inkoustem, který se rozeběhl po čístých listech papíru a konečně zhasil plamen svíce na stolku. Bronek prudce strhl ze stolu rozepsané knihy a bezmyšlenkovitě si otřel prsty potřísněné černí do svého kábatce. Ulepené listy spadaly ve větru k zemi společně se všemi důležitými zápisy i vykládaným svícnem, který těžce dopadl pod pracovní stolek. Okenice z tmavého dřeva prudce narazily na stěnu. Bronek povstal, letmě srovnal několik zápisníků a znovu si tak přirozeně připomněl svého otce. Písmena, která byla kdysi vyražena na deskách knih, byla teď téměř ohlazena věčnými doteky. Bronkův otec si tak zapisoval mnoho docela nevýznamných dnů. Bronek přes náhlou tmu pohlédl na první stranu otcova deníku, kde cítil drobná písmena vystupující na některých místech z kůže. Z hostince přinášel vítr vůni pečeného masa, čerstvého piva a hlas posledního zpěváka. Bronek znovu pohladil přebal knihy a po krátkém zaváhání si ji zasunul za kraj pevné vesty ze světlé kůže. Když konečně Bronek přistoupil přes křeslo k oknu, na okamžik přidržel okenice u stěny a tmavé závěsy krátce shrnul na stranu. Právě v té chvíli se mu zdálo, že přes naměstí proti hostinci U nedolité sklenice se mezi stíny přicházející noci skrývá pár hlubokých a světlých očí. Bronek náhle ustoupil a prudce stáhl závěsy zpět přes okno. Tmavé závěsy se ve větru lehce zavlnily a ve středu znovu odhalily část okna. Když Bronek přes svůj zrychlený dech spatřil před hostincem jen stíny, musel se svému hloupému strachu jemně usmát. V tom okmažiku se v chodbě před pracovnou Bronkova otce ozvalo slabé zaklepání na hlavní dveře. Bronek zajistil okenice u rámu a pokusil se pevně prohlédnout temnotou, které pokrývala náměstí. Světlo, které dopadalo na ulici z oken hostince se ztrácelo mezi kmeny stromů a ve středu náměstí ho beze zbytku pohlcovaly stíny podzimní noci. Když se zaklepání ozvalo podruhé, Bronek se prudce nadechl a zvolna vyšel na chodbu před pracovnou. Protilehlé stěny chodby byly obložené mladým dřevem z ebenu. Po stranách chodby stály vysoké podstavce z tmavého mramoru. Na některých z mnoha sloupů ležely svazky starých knih s ohlazenými hřbety. Právě ve chvíli, kdy Bronek procházel kolem podstavce ke dveřím, se v pokoji znovu otevřelo okno a v náhlém nárazu větru okenice prudce dopadly na stěnu. Když se Bronek překvapeně otočil k pracovně, zavadil o podstavec ramenem a na zem chodby spadla těžká kniha bez názvu na první straně. Vazba na jejím kraji byla tak potrhaná, že při dopadu se několik listů rozlétlo na strany. Bronek se zlostně nadechnul a sehnul se, aby listy posbíral. Pozdní návštěvník zaklepal znovu a tentokrát prudce a hlasitě. Bronek shrnul listy ke kraji podstavce a vložil je zpátky do knihy. U hlavních dveří ale na krátký okamžik zaváhal, než konečně otevřel netrpělivému hostu. Na prahu před domem Bronkova otce stál vysoký muž zahalený v temně černém plášti. Když spatřil Bronek lehce přivřené oči neznámého muže, překvapeně vykřikl a bezděčně ustoupil do chodby. ,,Kdo jste?" Muž nejdřívě neodpověděl, ale podíval se na Bronka dlouze a nespokojeně. ,,Kdo jste?" opakoval Bronek tiše a tentokrát se zamračil. ,,Potřebuji mluvit s tvým otcem," řekl konečně muž a stáhl si plášť z ramen. Bronek se postavil ke dveřím a pozorně si prohlédl neznámého hosta. Muž vypadal o mnoho let starší než Bronek, ale byl ještě mladý a silný. Černé vlasy měl host na čele slepené potem a světle šedé oši bez tmavých zorniček se mu hořečnatě leskly. Byl oblečený do bílé košile s černým vázáním u krku, které mu teď volně splývalo u ramen a černé vesty se silným krajem a stříbrnými přezkami na konci. Bronka překvapilo, že má muž na rukou vysoké rukavice z tmavé kůže a na nohou boty, které připomínaly část uniformy vojáka Královského jezdectva, ale Bronkovi se zdály velmi lehké a bez symbolu země. ,,Chci mluvit s tvým otcem," pokračoval muž zlostně a oči se mu zaleskly, ,,Musím mluvit s tvým otcem." Bronek se zadíval neznámému hostu pevně do světlých očí. ,,Můj otec je mrtvý." Muž na okamžik znehybněl, potom se zhluboka nadechl chladného podzimního vzduchu, ale neodpověděl. ,,Vy jste nevěděl, že je můj otec otec mrtvý?" zeptal se Bronek znovu a ustoupil do chodby. ,,Jestli chcete..." ,,To přece není pravda..." zašeptal pevně neznámý muž, levou rukou si prudce uvolnil černé vázání a znovu se těžce nadechnul, ,,Co teď budu dělat?" ,,Jestli chcete, mohu vás pozvat do domu," odpověděl Bronek po krátkém zaváhání a otevřel dveře do chodby. Muž na Bronka pohlédl roztržitě a náhle si pevně skousl spodní ret a dlaní se lehce dotknul svého čela. ,,To nesmí být pravda... " Bronek se pokusil prohlédnout tmou. ,,Pokud je Everyl Stříbrný skutečně mrtvý, potom..." pokračoval muž bez souvislosti a levou rukou si stále pohrával s koncem černého vázání na své košili. Bronek potlačil výkřik, když spatřil, že muži z rány na rtu vytéká tmavá krev. ,,Prosím..." promluvil Bronek chvějícím se hlasem a naposledy ustoupil do chodby. Neznámý muž se pokusil usmát, ale jeho světlé oči byly přes tmu po okraj naplněné hořečnatým leskem. ,,Děkuji..." Bronek nechal návštěvníka vstoupit do tmavé chodby před pracovnou a váhavě ukázal k pokoji na konci. ,,To je... pracovna mého otce. Dejte pozor... Na zemi je mnoho knih." ,,Já vím," odpověděl muž velmi tiše, ,,Vidím dobře..." Bronek se pokusil volně nadechnout a zbavit se náhlého strachu. Neznámý muž po několika krocích téměř splynul s tmou, jeho kroky byly přes vysoké boty neslyšné a lehké a jediné, co Bronek spatřil, když se odvážil na muže krátce pohlédnout, byl zvířecí lesk jeho světlých očí. Když muž vstoupil do pracovny, Bronek přistoupil ke stolku a sebral svícen, který teď ležel na zemi. Pronikavá vůně medoviny a silný hlas z hostince U nedolité sklenice na chvíli zahnal Bronkovu tíseň. Bronek zapálil knot ohořelé svíce a otočil se k neznámému hostu. ,,Dobrý večer, Bronku," promluvil muž s náznakem úsměvu, ,,Jsem rád, že tě konečně poznávám..." Bronek tentokrát vykřikl a upustil svícen na stolek. Plamen docela nezhasl, ale horký vosk spálil Bronkovi prsty. Muž rychle přistoupil ke stolku, svícen zvedl a znovu ho postavil před knihy. ,,Dávej si přece pozor... Já vidím ve tmě dobře, ale ty potřebuješ světlo..." Bronek se váhavě zamračil a přiložil si spálené prsty k ústům. ,,Kdo jste?" Muž se nadechl, ale neodpověděl. Bronek si s neklidem znovu vzpomněl na zvířecí oči bez tmavých zorniček, které ho sledovaly ze stínů náměstí. ,,Kdo jste?" ,,Jsem přítel tvého otce," řekl konečně host a světlé oči mu ve světle svíce nezvykle potemněly, ,,Byl jsem přítel tvého otce..." ,,Ale kdo jste?" opakoval Bronek neústupně a jeho vlastní hlas se mu teď zdál silný a naléhavý. Muž se znovu unaveně usmál a pomalým pohybem si stáhl tmavý plášť ze širokých ramen. ,,Jmenuji se Vlk," promluvil neznámý tiše a ostré zuby se mu zaleskly v matném světle svíce, ,,A jsem..." ,,Já vím..." přerušil muže Bronek náhle prudce, ,,Viděl jsem na ulici oči... oči, které sledovaly dům mého otce..." ,,Nevěděl jsem, že je tvůj otec mrtvý..." řekl Vlk prudce a zlostně na Bronka pohlédl, ,,Nedokážeš si představit, co... Tvůj otec byl můj přítel, ale mnohem více důležité bylo, že tvého otce potřebovala... celá země... A ztráta, která jistě přivodí pád království, je..." ,,Co to říkáte?" promluvil Bronek a pokusil se skrýt své překvapení, ,,Nerozumím vám..." Vlk pohlédl do plamenu svíce a oči se mu stáhly a pokryly tmavými stíny. ,,Nemohu o tom mluvit... s tebou... Znal jsem dobře tvého otce, ale... Byli jsme částí tajemství, které tvůj otec nemohl svěřit nikomu... Dokonce ani tobě nesměl říci..." Při pohledu do plamene náhle Vlk silně sevřel kraj stolku a pevně stáhl prsty v kožené rukavici. Na desce zůstaly po ruce hluboké a nerovné pruhy. ,,Jak zemřel tvůj otec?" Bronek s nejistotou pohlédl na tmavé otisky zvířecích drápů, které pokryly část stolku. ,,Zlomil si vaz, když spadl z koně... Přesto..." Vlk konečně odvrátil svůj prázdný pohled od svíce. ,,Můj otec byl velmi dobrý jezdec..." pokračoval Bronek po krátkém zaváhání. ,,Tvůj otec byl nejlepší jezdec z celého kraje," vykřikl Vlk zlostně a oči se mu leskly, ,,Proboha... Musel zemřít pro... Tvůj otec byl Posel." Bronek ustoupil ke stolku a pevně sevřel svícen v ruce. ,,Nikdy jsem nevěřil, že by... Můj otec miloval jen knihy a byl skutečně nejlepší jezdec..." Vlk se na Bronka dlouze zadíval a jemně přikývl. ,,Tvůj otec tě velmi miloval, ale jsem si docela jistý, že by teď nechtěl..." ,,Musím vědět, proč vlastně můj otec zemřel," přerušil Vlka podruhé Bronek s neskrývaným zoufalstvím v hlase, ,,Také pokud můj otec své poslání nesplnil, potom já musím..." Vlk se prudce napřímil a zvířecí oči mu ve stínu znovu potemněly. ,,Ne... Pro poslání Everyla Stříbrného zemřelo mnoho lidí, ale nikdy..." ,,Chci pokračovat v poslání svého otce... Nesmíte mi zakázat, abych..." řekl Bronek rozhodně a naléhavě, ,,Nesmíte mi zakázat, abych dokončil..." Vlk se těžce nadechl a z rukou si pomalu stáhl vysoké rukavice. ,,Bronku... Tvůj otec by nechtěl, abych ti svěřil tajemství Korunky, ale..." ,,Prosím..." promluvil Bronek vážně a pohlédl na Vlkovy ruce porostlé krátkou a drsnou srstí s ostrým drápem na konci každého prstu. ,,Když v prvním měsíci jara tohoto roku zemřel tak náhle náš král," řekl Vlk po chvíli, ale jeho hlas byl velmi tichý a váhavý, ,,začala Rada hovořit o problému následnictví..." ,,A mezi následníky, které určil král před svou smrtí ke spoluvládě, se rozpoutalo otevřené nepřátelství..." začal Bronek samozřejmě a naklonil se v křesle dopředu, ,,Vždyť u hlavního města proběhla před třemi týdny bitva." ,,Byla to jen první bitva," pokračoval Vlk a znovu si natáhl rukavice na ruce, ,,Boje mezi následníky neskončí, dokud... Myslím, že je velmi těžké uvěřit, ale... Slyšel jsi někdy o Korunce čtyř kamenů?" Bronek se jemně usmál. ,,Korunka čtyř kamenů... Korunka, kterou stvořila První rada země z jednoho paprsku měsíce... To je docela stará legenda. Otec mi o Korunce snad jednou vyprávěl, ale..." ,,Korunka čtyř kamenů není legenda..." promluvil Vlk vážně a s napětím, ,,Před několika lety se vytvořilo Společenstvo, které předpokládalo, že se po smrti krále rozpoutá nová válka. Zápisy v mnoha starých knihách popisují přesnou podobu Korunky a také čtyři nesmrtelné muže, kteří jsou klíčem k jejímu získání. Snad jsi slyšel od svého otce, že Korunka leží ve středu kruhu se čtyřmi podstavci, na které se musí postavit..." ,,Čtyři nesmrtelní muži... Ale co má s Korunkou společného můj otec?" zeptal se Bronek s nejistotou a náhlou nedůvěrou. Vlk se pokusil znovu lehce usmát, ale jeho oči se hluboce leskly. ,,Právě tvůj otec byl Poslem toho Společenstva a také věřil, že je Korunka stále..." ,,Počkejte..." přerušil Vlka Bronek prudce, ,,Vůbec nerozumím, co se mi snažíte říct... Korunka čtyř kamenů je skutečně legenda... Pokud se vytvořilo Společenstvo, můj otec nepatřil mezi..." Bronek se zhluboka nadechl. ,,K čemu je vlastně Společenstvu Korunka dobrá?" ,,Korunka je koruna krále, kterého vybrala První rada," odpověděl Vlk zvolna, ,,Společenstvo chtělo použít Korunku, aby se příštím králem stal správný muž, protože... Korunku čtyř kamenů si bez obav může nasadit jen... král..." ,,Vy věříte takové... hlouposti?" vykřikl Bronek zlostně. ,,Já vím, že je dost těžké uvěřit, ale... " promluvil Vlk vážně, ,,Musím vědět, kdo je skutečný král... Společenstvo je obrovská skupina a tvůj otec..." ,,Takže můj otec zemřel kvůli pohádce?" řekl Bronek s výzvou. ,,Korunka není pohádka," začal Vlk a oči se mu stáhly při pohledu na Bronka, ,,Poslouchej mě dobře... Korunka je... A Společenstvo stále věří, že se podaří Korunku najít, než dojde ke skutečné válce. Mám teď u sebe tři kameny nesmrtelných mužů, ale tvůj otec... měl Plamen... A bez jednoho kamene... A bez posledního muže... Společenstvo Korunku nikdy nedostane... Nechci ti vykládat pohádku, ale pravdu, která... může zachránit království." Vlk pohlédl na Bronka vážně a temně. ,,Takže chcete... přinutit následníky, aby si zkusili nasadit Korunku a podle toho, který z nich zůstane naživu..." Bronek se váhavě usmál a lehce se dlaněmi dotknul svého chladného čela. ,,To je přece neuvěřitelné. Nikdy nepochopím, že můj otec zemřel..." ,,Neměl jsem ti o Poslu říkat..." promluvil Vlk zle a světlé oči mu potemněly. ,,Myslím, že bude mnohem lepší, když teď odejdu. Ale chtěl bych Ti ještě naposledy říct..." Vlk na krátký okamžik zaváhal, ,,Pokud někdy najdeš Plamen, najdeš také vraha svého otce..." Bronek sklonil hlavu a zvolna se dotknul ornamentů na straně křesla. Vlk si znovu nasadil tmavý plášť na široká ramena, pevně si stáhl černé vázání a naposledy se zadíval na Bronka s jemným úsměvem. ,,Prosím..." řekl Bronek náhle a prudce vstal, ,,Já... Půjdu s vámi..." Vlk si letmo upravil kraj černé vesty a vykročil pevně ke dveřím na chodbu. Bronek přistoupil k Vlkovi a naléhavě se dotknul jeho ruky. Vlk se zachvěl a temně zavrčel. Chlad a tichá hrozba, která tak náhle zazněla v jeho klidném hlase, Bronka překvapila a znepokojila. ,,Půjdu s vámi místo svého otce a pokusím se..." řekl Bronek velmi tiše a ustoupil zpátky ke stolku. ,,Ne," přerušil Bronka Vlk pevně, ,,Nevěříš v Korunku a jsi ještě příliš mladý..." ,,Chci vidět skutečného vraha svého otce... Pokud můj otec musel zemřít kvůli Korunce, uvěřím ve vaše Společenstvo..." ,,Jsi ještě příliš mladý," opakoval Vlk, ale pozorně si Bronka prohlédl, ,,A já musím odejít..." Bronkovy velké a tmavě modré oči s černými řasami se ve světle svíce odhodlaně leskly. ,,Ale jsem připravený bojovat za svou zemi a víru mého otce a... vás," řekl Bronek, když viděl Vlkovo zaváhání, ,,Půjdu s vámi..." Vlk sklonil hlavu a lehce se usmál. ,,Bronku..." ,,Půjdu s vámi," opakoval Bronek pevně, ,,Půjdu s vámi, i když vy nebudete chtít... Když mě teď nevezmete s sebou, půjdu za vámi... Vezmu si jen..." Vlk náhle na Bronka prudce pohlédl a skutečně se usmál. ,,Půjdeš za mnou... Vím, že jednou budu svého hloupého rozhodnutí litovat, ale... Připomínáš mi tolik svého otce a věřím, že jsi stejně neústupný..." Vlk náhle zvážněl a otočil se ke dveřím. ,,A já velmi spěchám, takže pokud si skutečně přeješ jít se mnou, musíme vyrazit na cestu okamžitě..." ,,Samozřejmě," odpověděl Bronek s neskrývanou radostí a zadíval se na Vlka s překvapeným úsměvem, ,,Vezmu si jen skutečně nejnutnější..." ,,Okamžitě..." opakoval Vlk krátce a vstoupil do tmavé chodby, ,,Nebudu na tebe čekat..." ,,Jsem velmi rychlý chodec," ohradil se Bronek, uhasil neklidný plamen svíce a naposledy se rozhlédnul po pracovně, ,,Budu vám stačit..." Bronek cítil, jak se Vlk přes tmu stále více usmívá. ,,A najdu Plamen... A najdu také Korunku... A určím následníka trůnu, protože... můj otec by to chtěl právě tak."

Nesporně Laskavý Čtenáři, protože moje Korunka právě poprvé spatřila světlo SVĚTA, chtěla bych, abys mi napsal svou upřímnou, ale v nejlepším případě PŘÍZNIVOU kritiku :) A buď, PROSÍM, shovívavý... Ale nad Tvými PLODNÝMI připomínkami se určitě zamyslím!