Legolasova píseň

Nad mořem, slyšíš, nad mořem,
se racků nese sten
a vítr, který v příboji
čechrá pěnu vln.

Na západ, pohleď na západ,
kde slunce uléhá.
Korábe šedý, slyšíš hlas,
co z břehů doléhá?

Tam zpívá a žije můj rodný lid,
nás dávno opustil.
Já také toužím odejít
z těch lesů, kde jsem žil.

Vždyť naše dny jsou u konce
a moc už uvadá,
a tak se nechám mořem nést,
kde slunce zapadá.

K západním břehům obrátím
loď i touhu svou,
tam, kde leží Valinor
a sladké hlasy zvou.

Tu zem člověk nespatří,
nepozná její slast.
Tam leží Tol Eresseä,
dávná elfů vlast.