Vyvolený půlčík - kapitola 5

Tolo uháněl lesem, který se mu zdál nekonečný se skřety v patách. Sartan se však v běhu otočila a vyslala opravdu horký oheň jenž z pronásledovatelů učinil hnojivo. Potom se obrátila hodila si jedním křídlem Ornwen na záda, dohonila Tola toho přihodila taky a vznesla se k nebi. Jen tak pro jistotu vyslala ohnivou kouli směrem k Lotharovi, který ale udělal pár rychlých gest a ohnivá koule narazila do neviditelného štítu kousek od Sartan. Tolo při tom rychlém nárazu na křídlo omdlel a zase ten sen. "Ne ten sen už néééééé!!!" s těmito slovy se probudil celý udýchaný a když se rozhlédl viděl, že je v nějaké jeskyni, která je opuštěná. Rozhlédl se znovu a když už si ujasnil, kde je východ vydal se ven. Tam ležela Sartan a na ní Ornwen. "Ty jsi živá to jsem moc rád," vykřikl Tolo. "Ano jsem a jsem moc ráda, že ty jsi se konečně probral" "Co jsi viděl v tom snu?" zeptala se Ornwen. "To co vždycky," odpověděl Tolo. "Stojím v obrovském sále na mostě zřejmě v nějaké vysoké věži proti mne zahalená postava, která se postupně proměňuje v mocného rytíře a přemlouvá mne k uctívání Saurona. Nemluví, jen se na mne dívá a já rozumím. Mám vždy touhu se podvolit tomu hlasu, když tu postava dostane podobu mého otce a řekne, že nejsem určen stát se králem. Pak se probudím." Lothar se probudil a posadil se celý zpocený na postel. "Ten půlčík se nesmí dostat na....," "Rostborn, Rostborn!" opakovala Ornwen. "Tam se musíme dostat za každou cenu!" Mají tam mágy, kteří dokáží vykouzlit skvělé antimagické štíty, jenž by nám a hlavně Tolovi pomohli při turnaji i na cestě." Když Ornwen domluvila zvedla se ze zad Sartan a vydala se k Tolovi. "Co? Co je?" pištěl Tolo. "Neboj musím provést jeden starodávný rituál," řekla Sartan. "Co jaký rituál?" ptal se vyděšený Tolo. "Je to staré kouzlo, ale velice mocné a kdyby ho provedl někdo z Rostbornu, Lothar by neměl proti tobě šanci použít magii." "Ach tak to se mě líbí, hurá na Rostborn!" vykřikl Tolo. Po černém chrámu se procházel mladý muž jménem Teor. "Je tu někdo?" zakřičel. "Jistě!" řekl nějaký hlas a před Teorem se objevila nějaká podivná osoba. "Kdo jste?" zeptal se Teor. "Lothar - nejzapálenější vyznavač Saurona Velikého k vašim službám!" uklonila se osoba. "Přišel jsem bojovat za své město a jsem odhodlán utkat se s každým, kdo se mi postaví!" řekl Teor muž z Města a s velkou hrdostí. "Tvým prvním soupeřem bude Gorkáno (velitel děsu) temný elf. Souboj mečem a magií. Bereš tu výzvu?" řekl Lothar. "Jistě! Kdy a kde budeme bojovat?" zeptal se Teor. "Tady hned teď! Tas svůj meč příteli a bojuj statečně!" řekl Lothar a ustoupil. Ze zadních dveří vyšel bojovník ve zlacené zbroji s mečem. Teor tasil a postavil se ke zdi. Gorkáno vyskočil a zaútočil smrtelníkovi na hlavu. Teorův meč se zablýskl v odpověď. Gorkánovi se po chvíli podařilo shodit Teora k zemi. Na rychlý útok se však muž vykryl a postavil se rychlým pohybem na nohy a zdálo se mu, že má navrch. Najednou však Gorkáno odhodil meč. Teor se podivil a bral to jako vzdávání, proto udělal rychlý útok na elfovo na pohled bezbranné tělo. Meč dopadl na ruku a zlomil se, Gorkáno stál jako přimražený a smrtelník hrůzou ani nedýchal. "To není možné! Máš snad ruce ze železa!" vykřikl a rozběhl se k elfovi se strašlivým jekotem. To byla jeho osudová chyba - elf vyskočil vpřed a bouchnul Teora do břicha. Ruce mu svítily modrou chladnou září a Teorovo bezvládné tělo spadlo k zemi. Byl mrtev. Mezitím se Sartan vznášela povětřím směrem k Rostbornu. Na jejím velkém hřbetě se usilovně přidržoval Tolo a po očku se díval na elfku, které evidentně jízda ve velké rychlosti nedělala problémy. Tolo se ohlédl dozadu. "Tam vzadu něco je, aspoň 4 bytosti!" zakřičel Tolo. "Grifini!" řekla Sartan se klidně otočila a řekla: "Jen klid! Grifini bývají obvykle mírumilovní. No uvidíme, jací budou tihle!" Začala zpomalovat, aby je dohnali. TO BE CONTINUED...