Osud - I

Elenor byla krásná mladá žena z obyčejné vesnické rodiny, která vlastnila malou zahrádku a pár slípek.
Její otec byl kdysi pastevcem, ale brzy po svatbě zatoužil poznat cizorodé kraje Mellorie. A když jeho žena Tarra čekala 3.dítě, rozhodl se ji opustit a, ve jménu boha Poutníka, prozkoumat divy přírody. Tarra byla silná žena, a tak dokázala vychovat své děti ve schopné muže a krásnou ženu.
Její synové Verul a Ganal začali pracovat u blízkého kováře ve vesnici a Elenor se snažila být matce nápomocná. A protože jejich sousedka byla léčitelka, brzy vzala dívku do učení. Když Verul dospěl v muže, rozhodl se najít svého otce a přimět ho, aby se vrátil zpět ke svojí rodině, leč nevracel se ani jeden z nich.
Ganal se snažil převzít roli živitele a brzy se stal kovářem. Mezitím se Elenor vyučila na léčitelku.

Jednoho dne se dívka dozvěděla, že hostinský shání boály, plody radeböa, a protože Elenor věděla kde radeböa je, dobrovolně se přihlásila, aby si přivydělala pár zlatek
Když se začalo stmívat, mladá žena odhodlaně vyrazila k lesu. Na kraji hvozdu odbočila z pěšiny a vydala se podél potoka, až dorazila k malému jezírku. Elenor na chvíli vzhlédla k nebi, aby uviděla záplavu zlatých světel, které se pomalu probíraly k životu. Milovala tohle ticho, které se rozhostilo v její duši. Jenže dnes tady byla z jiného důvodu. Smutně sklonila pohled k zemi a pomalu se vydala pryč z tohoto ráje.
Po chvíli před sebou uviděla vzácné ořechy a začala je s novou vlnou radosti sbírat. Byla tak zabraná do práce, že si ani nevšimla změny. Stromy se přestaly chvět ve vánku, jako kdyby čekali na něco nebezpečného, nahánějící hrůzu i přírodě. I vítr přestal dovádět a všechna noční zvěř se stáhla zpátky do úkrytů.
Elenor po chvíli zvedla pohled od boálů, aby uviděla dvě červené oči, které právě našli svou kořist. Dívku tento pohled přimrazil k zemi a Elenor ucítila vlnu strachu, kterou v ní neznámy tvor vyvolal. Chtěla křičet, avšak nenašla ve svých plicích dost vzduchu, a tak tam jen seděla a čekala, kdy její utrpení a bezmoc skončí.
Maragus pomalu vystoupil ze stínu, do měsíčního svitu, jež tvor stejně pohlcoval. Pomalu se rozběhl ke své oběti, která se mezitím probrala z transu a rozhodla se utíkat. Avšak maragus byl dvěma skoky u ní. Dívka přestala ovládat své tělo a bezmocně se zhroutila na zem. Tvor na ni pohledl, nýbrž v jeho očích se zračil jen strach dívky a temnota, vyplňující ostatní prostor. Zvíře hladově přitisklo své tesáky k dívčině noze a skouslo. Dívka vykřikla bolestí, jak se jí tesáky zaryly do masa.
V tom okamžiku něco zašustilo v blízkém keři, ze kterého rychle vyskočil lovec s lukem připraveným šípem, který okamžitě vyletěl a rychlostí blesku našel svůj cíl. Zaryl se hluboko do těla maraguse, který nestačil ani zareagovat a padl k zemi.
Lovec ještě párkrát zopakoval výstřel, dokud zvíře nedošlo do říše mrtvých. Dívka byla šokovaná a omámená bolestí zároveň a brzy se propadla do říše snů....

Když se Elenor probrala, jediné co se jí vybavilo, byla palčivá bolest v noze. Těžce se posadila, avšak hned si musela zas lehnout, neboť se jí zatočila hlava a s ní celý svět. Jakmile bolest v hlavě utichla, Elenor se rozhlédla, kde se vlastně ocitla. Byla v nějaké divné místnosti. Možná v nějaké boudě nebo karavaně. Při vzpomínce na karavanu se jí vybavili kočovní herci, kteří jí víc jak před 15 lety odvezli tatínka. Tahle představa v ní hned vyvolala odpor ke karavanám i té zlé době.
Její tok myšlenek přerušil nově příchozí. Byl to muž. Vypadal jinak než všichni ostatní, které zatím potkala. Mohlo mu být něco kolem 25. Byl velice statný a pohledný. Jediné co Elenor zaráželo, byly jeho vlasy, které mu sahaly až na ramena a skoro po celé hlavě měl malé copánky, což Elenor donutilo se usmát.
Když si všiml, že je dívka vzhůru, trochu ho to polekalo, avšak po chvíli se na ni také rozpačitě usmál, a tímto jí ukázal své bělostné zuby. Měřil o trochu víc než ostatní muži, ale to mu na kráse jen přidalo. Opatrně přistoupil k Elenor a svou horkou dlaní se dotkl jejího čela. Potom náhle promluvil.
„No, horečku už nemáš, ale ještě dlouho budeš muset ležet.“
Jeho hlas přišel tak z nenadání, až dívka nadskočila. Byl to uklidňující tón, jako by jí tím chtěl říct, že všechno bude zase dobré. Když si všimla jeho svalnatých rukou, které mohly bez problémů napnout tětivu luku a přesně zaměřit svůj cíl, vzpomněla si na část své příhody.
„Jak dlouho……,“začala.
„Když jsi ztratila vědomí, odnesl jsem tě k nám do..... osady, kde se o tebe postarala Narta léčitelka. Noha bude v pořádku, ale ještě budeš muset zůstat ležet a tak za dva dny budeš moct vylézt z postele. Do té doby se o tebe budu starat a snad se v mé společnosti nebudeš nudit.“Dodal rychle.
Elenor se v jeho společnosti nenudila a během pár hodin jí vypověděl, jak se tak náhle objevil v lese a zachránil jí. Také jí vysvětlil svůj původ i život kočovníků, ale o jedné věci se již nezmínil.....

Za oknem už byla tma a všichni se uložili ke spánku. Náhle černou oblohu proťal blesk a tímto signálem ohlásil příchod bouřky, která se pomalu blížila pod rouškou temného mraku. Hrom se ozval o chvíli později a probudil pár obyvatel vesničky Anas. Kostelní věž odbila 11.hodinu. Pak následovalo dlouhé ticho.
Najednou se ozval výkřik, který přerušil tu nesnesitelnou nerušenost.....

Elenor se probrala z neklidného spánku. A tíhou snu vykřikla. Venku hrozilo, že za chvíli se přiřítí bouřka. Blesk, který následoval po skučení větru, na chvíli prosvítil místnost, kde se v koutě krčil Ehyar, tak se jí alespoň představil.
Ohnutě se zvedl a potichu došel k dívčině posteli, vložil svou dlaň do dívčiny ruky a snažil se jí ukonejšit. Dívka po chvíli přece jen propadla do snění. Teplo v její dlani jí dodávalo pocit bezpečí. Vždyť tady se jí nemůže nic stát.
Ehyar si povzdych. Měl nepříjemné tušení, že ví z čeho má Elenor tak neklidný spánek, ale tuto myšlenku se snažil hned zahnat.
Když si sedl vedle spící dívky, nechal proudit tok svých myšlenek. Jak se tak na Elenor díval, viděl v ní samu nevinnost. Byla to velice krásná žena a Ehyar věděl, že se do ní zamiloval. A jako bláhový si přál, aby jeho láska byla opětovaná.
Pořád se však nemohl vyrovnat s myšlenkou, že jednou bude muset říct Elenor pravdu, za kterou se poprvé v životě styděl.
Ale nyní mohl být rád že ona je s ním a on s ní. A tak to pro tuto chvíli i zůstane.....