Provaz

Malým zamřížovaným okénkem vnikal do kobky proužek světla. Dech přítomných se srážel v jemný opar a stoupal v obláčcích vzhůru ke stropu, kde se rozplýval. Z chodby sem doléhal zvuk hádky dvou strážných o hospodě, kde mají nejlepší kořalku široko daleko.
Po obvodu místnosti seděl asi tucet lidí. Zírali před sebe do prázdna a někteří se třásli zimou. Měli hlad. Pomalu se smiřovali se svým osudem i s tím, co je v nejbližších okamžicích zcela jistě čeká. Jen Fira ne. Seděla v rohu a s rukama co nejblíže podlahy se pokoušela osvobodit z lana, jež ji svazovalo. Snažila se dosáhnout dlouhými prsty na uzel a posunout pouta. Z poraněných zápěstí jí vytékala nažloutlá kapalina a vpíjela se do nitek provazu. Rozedřená kůže pálila a při sebemenším pohybu se rána znovu otevírala. Ale její námaha nepřišla nazmar. Po dobré půlhodině usilovné práce sevření malinko povolilo.
Nyní byla otázka několika okamžiků, kdy jemnými pohyby rukou spojenými s hbitostí prstů a nehtů rozmotala všechny suky. Srdce se jí rozbušilo. Nová vlna naděje projela jejím tělem. Svoboda je nyní nadosah. Tak blízko, že na ni téměř dosáhla. Vydechla uspokojením.
Znovu si obmotala zubožená zápěstí a oba konce lana si vložila do dlaní, aby nikdo nepoznal, že ji již nic nesvazuje. Opatrně se rozhlédla po spoluvězních. Ničeho si nevšimli, příliš se zaobírali sami sebou. Nyní už zbývalo jediné: čekat. Trpělivosti měla Fira dost. Opřela se hlavou o stěnu za sebou a zavřela oči. Ne proto, aby usnula, ale aby si uspořádala myšlenky a naplánovala útěk.
Uplynula hodina, možná víc. V zámku zachřestil klíč a okované dřevěné dveře se otevřely.
„Tak pohyb, chásko!“ zavelel skoro bezzubý strážný. V ruce dřímal dlouhý bič a varovně s ním máchal.
Vězni u vchodu se začali sbírat a neochotně vycházeli ven kolem muže s bičem. Na chodbě čekali další jeho kumpáni. Průvod ztroskotanců se úzkou chodbou přesunul na rozlehlý trh. Strážci je donutili vystoupit na malé dřevěné pódium. Tam stáli v kloučku jako stádo ovcí. Nikdo se nepohnul. Nikdo nepromluvil.
Pod nimi bylo rušno. Kolem se seskupil dav, aby se podíval, co se tu děje. O kus dál prodávali koně. Vodili je do kruhu v malé ohradě. Tak nějak si připadala i Fira. Jako zvíře, které nabídnou a ten tlustý chlapík v přední řadě si je koupí. Přejížděla očima po obchodnících a čumilech. Takhle vypadají otrokáři. Každý týden přichází na trh, aby si prohlédli zboží pro práci. Levné, efektivní a bohužel oblíbené.
Hezky oblečený mladík vybíral otroky z houfu, nechal je předstoupit do středu pódia a každého vychvaloval. Pak se dostalo na Firu. Muž s bičem ji dost nešetrně strčil na volný prostor. Postavila se asi na čtyři kroky od okraje. Cítila, jak se jí krev žene do spánků. Okolní svět pro ni přestal existovat.
Teď nebo nikdy! Pustila konce provazu a ten se sesul k zemi. Jedním rychlým pohybem si strhla krátkou lněnou košili. Pro strach nebo zaváhání jí nezbyl prostor. Rozběhla se…
První skok. Začala přemlouvat kouzlo. Celou svou myslí se na něj upínala. Cítila, jak začíná působit, ale nevěděla, jestli to bude dost rychle. Druhý. Sbírala všechny magické síly a soustředila je dohromady. Poslední. Srdce jí poskočilo. Pokud to nevyjde, spadne přímo mezi lidi na trhu a kdoví co s ní bude potom…
Odrazila se od okraje a vyskočila do výšky. Právě včas bylo kouzlo hotovo. Konec křídla minul diváka v první řadě jen o šířku dlaně. Zabrala vší silou, ale vystoupala jen malinko. Další a další mávání křídel ji vynášelo výš a výš. Ztěží se přenesla přes štíty budov lemujících trh. Nad střechami ji ale začal nadnášet teplý vzduch stoupající z rozehřátých střech. Plachtila v něm a nechala se unášet daleko za město.
Zoufalství ji nutilo k pohybu. Musela být, co nejdál od vší té hrůzy. Bití. Špína. Zkalená voda. Před očima se jí promítali tyto výjevy ze zajetí. Bezmyšlenkovitě letěla, aniž by se zajímala kam.
Unavené tělo však po krátké době začínalo vypovídat poslušnost. Mávání křídly se stávalo těžší a těžší. Přitiskla je k sobě, volně klesala a před zemí je opět napnula. Ale její oslabené reflexy nedokázali včas zabrzdit, a tak s odřenýma ruka přistála ve vysoké luční trávě.
Poslední myšlenku věnovala zrušení kouzla, a poté ji pohltila tma.