|
Proč jsi jen sen?
Vzal jsi mou ruku do dlaní.
Jak chvěla jsem se, vzpomínám,
šeptala jsem ti vyznání,
říkal jsi jen: dávno je znám.
Tvé temné oči hladily
mou duši touhou rozechvělou,
uklidnil jsi mě za chvíli.
Pak stala jsem se více smělou.
V té chvíli jsem se vzbudila
zahlédla skoupé oči tmy.
Ten sen jsem v bdění dosnila.
Škoda že nebyl skutečný.
Na sále veselo jak vždycky,
přišla jsem se k vám podívat,
Adamův nápěv melodický
mi znovu večer nedal spát.
Druhý den jsem šla na Giselle
na první dějství kráply slzy.
Tak ses mým očím nabízel,
vévoda Albert, šlechtic drzý.
Viděla jsem pak, že ona
zmizela rychle v zákulisí,
jakmile spadla opona
- možná jak tvoje žena. Kdysi.
Dostal jsi od nás květiny,
nikdo než my je neposílá.
Pro obě z nás jsi jediný,
ale jen jedna zvítězila.
|