Taková „běžná" záležitost

Po dlážděné chodbě šedivé školní budovy kráčejí pánské nohy.Jdou pomalu a s velikou důstojností.Najednou se zastaví u dveří a pak kráčejí dál jakoby nic.Ve třídách se učí.
Nohy patří velké postavě staršího prošedivělého pána, který si říká pan ředitel.
Pan ředitel je posedlý touhou po dokonalé škole, a proto je taková, jaká je.Skoro dokonalá.
Jmenuje se Základní škola Hrdlice.Co se tu děje?Nic mimořádného, kromě toho,že je ta
škola prostě nejlepší (alespoň podle ředitelova mínění).
Zvoní, ze tříd se vyvaluje obrovská vlna žáků jdoucích do svých tříd.
„Dobrý den!" říká jeden z mála slušných žáků, co tu jsou.
„Ahoj"řekl, myslíce si, že to stačí.
Řítí se k němu paní učitelka Strkavá, určitě si jde zase stěžovat na Novotného a Nováka.
„Pane řediteli, dobrý den.Jen tak mimochodem si Novotný a Novák zapálili při hodině!"
„Cože?!"
„Slyšel jste dobře."
„Myslím, že si je pozvu na kobereček."
„To doufám."
Sekretářka mu zaklepe na dveře, vstoupí a řekne „Novotný a Novák jsou zde."
„Mohou jít dál."
Pustí je dovnitř.Do kanceláře přijdou dva kluci ve skejtách, jimž by naše babičky nadávaly
do zběsů.
„Dobrý den,"řeknou oba téměř najednou.
„Posaďte se.Víte proč jste tady?"
„Ano"
„Alespoň že to nepopíráte.Nebudu se tu s vámi rozčilovat,dejte mi ty cigarety a zapalovač
a počítejte s dvojkou z chování."
„Ale pane řediteli, cožpak vy nemáte někdy potřebu si zakouřit?"
„Jsem nekuřák."
„Nebo prostě upoutat pozornost ostatních náhlým gestem?"
„Všechna pozornost ostatních se vždy soustřeďuje na mě."
„A jak to víte?"
„Kdo koho vyslýchá?"
Novák zkusí svůj obvyklý trik.
„Pane řediteli, jeden Palacký by to neurovnal?"
„Tři."
„Ale, vždyť za dva táci se toho taky dost sežene."
„Já ale řekl tvou známku z chování."
Novák, smrtelně zrudlý a vyděšený se už zmůže jenom na jedno.
„Mě doma zabijí."
„Je samozřejmé, že za své chování poneseš následky."
A tím zasedání skončilo.Pan ředitel byl tak naštvaný na žáky, že zavolal jejich rodičům.
O jejich osudu se rozhodne na učitelské poradě, a to tvrdě...