Poslední zápisek do deníku

24. prosince 2106 Sedím tu na stromě oblečená jen v letních šatech. Už to není jako vánoce dřív, když byla moje prababička ještě malá.Na štědrý večer, když dostala pod stromeček nové sáňky utekla na zahradu, aby si je mohla vyzkoušet. Sáňky, to slovo se mi tak špatně vyslovuje. Zní to poněkud poďivně, nevím zastarale. Učili jsme se o tom sice v dějepisu, když jsme probírali kulturu konce 20. Století, ale stejně je to divné. Musím se přiznat, docela mě překvapilo, jak lidi mohly umírat na takové hloupé nemoci, jako je rakovina nebo AIDS. Když chytnete AIDS, tak si sice chvilku v nemocnici poležíte, ale rozhodně se na to nedá umřít. Mně už je to, ale všechno jedno. Zhruba tak za půl hodiny spadne na naši Zem obrovský asteroid a bude po všem. Všechno zanikne. To co bylo dřív živé, už nebude. Jen se bojím, že přežiju a zůstanu sama, jediná živá na téhle planetě. Všichni moji blízcí, příbuzní, přátelé i nepřátelé zemřou a nakonec zemřu i já. Hladem žízní samotou a steskem po rodičích, po kamarádech dokonce i po škole, kterou jsem vždy z duše nesnášela. Vypadá to jak z nějakého starého sci-fi filmu minulého století. Ale tohle už není film, tohle je realita a celá Zemně je odsouzena k smrti. Vyslali jsme sice do vesmíru tým astronautů, ale jako naschvál jejich loď vybouchla asi tak pět hodin po startu. Stavba další by zabrala čtyři roky a na to není čas. Nyní se s tebou loučím můj deníčku, protože už z dálky vidím přilétající těleso, které už brzy bude příčinou naší záhuby. Byl jsi mi dobrým přítelem v dobách, kdy mi bylo nejhůř a neměla jsem se komu svěřit. Dělám tlustou čáru za všemi zápiskami i za svým životem. SBOHEM, už navždy SBOHEM. Ozvalo se hlasité zadunění a zem se pokryla do šedého pláště prachu. Bude trvat tisíce, možná miliony let, než se tato planeta znovu schopí a bude moci započít nový život. Tohle byl trest za všechno, co jsme měly, a čeho jsme si nevážily. Čerstvý vzduch jsme zničily nikotinovými výparky a výfukovými plyny a většinu zvířat jsme otrávily chemikáliemi z fabrik. Teď stačí jen čekat, jestli nová generace, pokud se vůbec vyvine bude k přírodě ohleduplnější a nedožene ji k zániku jako mi.