Hrob

A až budeš ležet s rukama bez krve s jizvou po žiletce,
já přijdu a posbírám tvé tělo,
abych splnil tvé poslední přání.
Zanesu tě pod měsíc a pohřbím.
Bez proslovu k němu jen s tichem večera.
Já nezapomenu tvou lehkost,
se kterou si milovala tmu v mém srdci.
A počkám u tvého hrobu, dokud si nebudu jist,
že je čas tě vzbudit. Nejsem tvůj anděl a nespasím tě.
Chci jen být u tvého zrození, které je mým dílem.
Dal jsem ti kousek sebe, aby se žíly,
jež jsi otevřela z krutosti lidí znovu zacelily.
Neboj se umřít ve špatném světě. Vezmi jsi tu trochu zapomnění do světlých nocí smrtících výletů.
Udělej sama sobě radost, že jsi přežila svou smrt.
Modli se k e tmě a žádej ji o shovívavost až budeme spolu lovit.
Jako divou zvěř si lidi ochočíme a necháme je pokleknout.
Položím ti k nohám celý svět,
který ti vnuknul tu myšlenku se zabít.
A nebude vykoupení ze spáru naší lásky,
tak se stane až ty má lásko vstaneš z hrobu.
Z hrobu, který sem ti sám vykopal pro zachování rodu.
A moje tma zahalí tvé tělo, aniž by ses styděla za svou bezbrannou nahotu.
Slyším smrt tebou procházet a vím,
že ti dává novou naději.
Vstaň má lásko do měsíční záře jako bytost z pavučin a pírek havranů.
Pojď si pro kousek nebe z temných pilířů.
Pomohu ti, nezůstaneš sama. Již to nebude, jako když si byla živá.