|
Tak už spí - konečně spí.
Usnout nemohl víc než dlouho.
S pevně zavřenými víčky,
přemýšlel o tom, že ví,
marné je jeho snažení.
ONA zas mizí jak plamen svíčky.
A jenom tma a ticho dlouhé.
Pak najednou ve vteřině pouhé,
ucítil JEJÍ vůni, dotek těla.
Byla tu - znovu ho chtěla.
Kroky nočních minut teď do dálek byl zaveden.
A nechtěl aby přišel den.
Vždyť měl svůj sen - krásný sen.
Však čas neúprosně tvrdě běží.
Noc se dnem zápasí a svítá.
Ráno uvěřil jen stěží,
že co sen váží, tolik měří,
bolest z probuzení, samoty a ticha.
A s každým východem slunce v mracích,
s novým dnem života - ONA se ztrácí …
|