|
Život mi připomíná šachovnici
Na které vždy černá s bílou válčí
Figura postaví se na pozici
A dřív než se rozkoukati stačí
Tak do pole ji vyšle král
Na zemi kolem leží kamarádi
Někteří chroptí, jiní mrtví zcela
Oběti klamu, intriky a zrady
A ty překračuješ jejich těla
Kdo by se dnes smrti bál?
Ať troubí rohy, řinčí zbraně
Vojáka oběť prý je ctnost
Všechny síly poslat na ně
A neukázat zbabělost
Tisíckrát jsem to tak hrál
Pak do partie vešla Bílá kráska
Dáma nahradila obě věže
Z lásky k válce zbyla jenom láska
Za válkou jsem navždy zavřel dveře
Dávám víc než jsem kdy bral
Dnes mě Královna svou něhou chrání
Já nad jejím štěstím stále bdím
Bojuji rozumem spíš než zbraní
Tu lásku svou nade vše ctím
Tak by měl hrát správný král
|