|
…(část básně)
…Proč to Proroctví
nesmí lidem říci
neboť oni jej slyší
každý den hlásat
z úst heroldů kteří zapomněli
nežijí ve světě atomů a světel
to vám říkal před časem nemístném
nikdy nekončícím čase zániku
jen cesta končí je-li přerušena
však vrátí se ne-li pozměněna
navždy a pomalu
jak Veronika líbá dlouze
smrt neslyší
jen tikat hodiny na věži
půlnoc předposlední
v tom domě neklidu a lásky
nevšední
jen touha zbyla a věčné zapomnění
nám jednou neříká
to strach a bolest
námi zaniká
v tom světle nekonečném
říct nemůžu
vám pravdu vám
toť herold říkal
o půlnoci na věži
zvony bily lidem na poplach
vzal meč do ruky
a tiše poslouchal svist jeho obouruční
zbraně ve vodě
bílé čáry před ním vyskočily a on je
zapomněním
poslal do věčných lovišť
jen sám a bezcitný
v mlze tonul
barevné skvrny
místo dne všedního
jen navždy může pochopit
proč nevědomí jej neopouští
v tom světě zániku a zrození
|