|
Po noci -
Dlouhé, probdělé a smutné.
Jak mladá žena v černém závoji.
Máš znovu strach co dál.
Co jen s tvou duší je, proč se nebojí.
A nenechá tě, abys v klidu spal.
Pak ráno -
Myšlenky tvé zas roztoulané jsou.
Jak v poli vlčí mák.
Klikatou cestou neúnavně jdou.
Do dálek neznámých tě zvou.
Všechno chceš vědět, všechno chceš znát.
A co ty - ?
Na co jen stále myslíš.
Za čím to pořád jdeš.
Co víc než chci ti dát, můžeš chtít.
Co vlastně chceš.
A co já - ?
Jen málo mít, jen jediné.
Ty víš co dál a mě máš rád.
Bez toho vědomí nechci už se probouzet.
To raděj budu v zemi klidu věčně spát.
|